Rozpačité baletní dostaveníčko

15. září 2017 v 17:12 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Je něco málo před půl jedenáctou noční. Před chvílí jsem se vrátila. Z divadla. Mahenova. Tam, kde zlá sudička proklela princeznu Auroru, která se o svých 16. narozeninách píchla o skrytou jehlici v kytici růží, ale naštěstí se našel krásný princ, který ji svým polibkem zachránil a slavila se slavná svatba...
Na některé baletní představení z programu ndbrno jsem si brousila zuby už celou minulou sezónu, ale nakonec zůstalo u oper. Bylo mi ale líto, že mi unikly představení Čajkovského baletů, a tak když mě kamarádka pozvala na představení Spící krasavice, s radostí jsem je přijala. "Dostatečně" poučena díky seriálu Taneční akademie, který jsem za prázdniny stihla zhlédnout nejmíň dvakrát, jsem kráčela vstříc velkému zážitku. Alespoň jsem si to myslela. I kamarádka mě nadchla vyprávěním o klasickém představení, okázalé výpravě a pohádkovém příběhu. A měla pravdu. Pohled na nablýskané dívčí sukýnky a chlapecké bílé punčocháče opravdu těšil. Jenže nějak to nestačilo, aby při odchodu z divadla nepřevládl rozpačitý dojem. Uvědomila jsem si, že je několik věcí, které mi u tohoto baletního představení více či méně chyběly:
  1. Akustika koncertního sálu - to byla první věc, které jsem si všimla hned, jak začal hrát orchestr. Nevím, jestli jste někdy byli v Mahenově divadle, je to takové to klasické divadlo s mnoha ozdobnými štuky, semišem čalouněnými židlemi v hledišti i v lóžích a těžkou spouštěcí oponou. Tehdy jsem poznala nevýhodu jinak útulné a kvůli rozhledu dobré lóže - plný zvuk orchestru do ní jen těžko pronikne. Po přestávce jsem se přestěhovala do prezidentské lóže, kam se zvuk nesl trochu lépe. Dost možná jsem jen zmlsaná mnoha návštěvami koncertů, které se odehrály v místech, kde byla většinou velmi dobrá akustika.
  2. Děj a spád událostí - ano, to mi tam chybělo hodně. Když jsem se zmínila před kamarády o tom, že ten ples v prvním dějství mi přišel moc dlouhý, podotkli - vždyť je to balet, co bys chtěla? Ale já si myslím, že i baletem se dá leccos vyjádřit, že i baletem by se dal vyprávět příběh. Toto představení ale bylo postavené pouze cca na 4 hlavních událostech (což při jednom prologu a třech dějstvích vychází jedna událost na akt), které byly odtančené během několika krátkých minut. A ty zbývající dvě hodiny byla v podstatě pouze baletní čísla navazující jedno na druhé. Vystoupení sólistů se střídalo se sborem, někdy tanečníci odtančili několik sólových výstupů za sebou. A ono když tu piruetu vidíte po dvacáté, přestáváte se soutředit, byť je sebedokonalejší. Navíc mě překvapilo, že v příběhu o spící krasavici se z ničeho nic objeví také kocour v botách se svou micinkou, modrý pták s ptačicí a dokonce Červená karkulka s vlkem. Prý přišly Růžence na svatbu. Ale kromě toho, že svými výstupy prodloužily čtvrté dějství o několik dalších minut, nepřinesly tyto postavy nic nového. Aby nedošlo k omylu - nehodnotím teď kvalitu tanečních výkonů, to bych si ze své pozice diváka tanečního amatéra nedovolila a navíc - našel se i takový, který mě přímo nadchl, a to sólo prince na své svatbě ve čtvrtém dějství. Spíš se snažím poukázat na celou koncepci a zpracování příběhu, která nebyla příliš dějová.
  3. Dramatičnost - celé to na mě totiž působilo jako takové milé pozlátko (a možná to byl účel). Kdyby v prvním dějství v dramatickém okamžiku, kdy se Aurora píchla, osvětlovači nezablikali reflektory a kdyby v posledním dějství nenapsal Čajkovskij majestátný závěr, nedočkala bych se asi vůbec.
Kocour v botách a Bílá kočička na svatbě Aurory a prince (Barbora Bielková a Arthur Abram)

Na druhou stranu musím říct, že výprava byla opravdu nádherná. Klasické zpracování, baletní sukýnky, "dobové" nebo spíš "pohádkové kostýmy". To vše poutalo mou pozornost, když jsem se nesoustředila na výkony tanečníků a tanečnic. Musím také právem ocenit výkony obou hlavních tanečníků, a to představitelky Aurory - Eriky Wakozono, roztomilé drobné japonské tanečnice s nynějším stálým angažmá v Brně, a představitele Prince - Mikalaie Radziushe, sólisty Baletu Maďarské Státní opery v Budapešti, který vystoupil jako host. Zaujala mě také Barbora Bielková v roli Víly rozpustilosti, podle mého názoru ji odtancovala s lehkostí a zároveň s šibalskou jiskrou ve tváři.

Na toto představení jsem se velmi těšila. Bylo to od mých gympláckých let, kdy jsme se školou byli na baletu Romeo a Julie, první baletní představení, které jsem navštívila. Možná že velká očekávání i celková nepoučenost (a taky vrozená kritičnost) způsobily, že jsem nakonec odcházela z Mahenova divadla s rozpačitým dojmem. Opravdu jsou baletní koncerty jen sledem tanečních čísel bez příběhu? Opravdu je porozumění baletnímu umění mému srdci tak vzdálené? Že by balet "nebyl nic pro mě"? Opravdu je to oproti operám takový rozdíl? Opravdu je možné, že mě třeba zaujme moderní balet více než klasika? ...

Jak se zdá, vyvstalo spoustu nových otázek, na které si nedokážu odpovědět bez toho, aniž bych v budoucnu na balet opět zavítala. A vlastně se už nyní navzdory nynějším rozpakům na příští návštěvu docela těším.

Vždyť kolikrát ani rande nedopadne napoprvé podle představ, ale časem se člověk zamiluje! :)
 

Měl jen jedinou vadu...

25. června 2017 v 19:46 | Mikča ;) |  básničky

MĚL JEN JEDINOU VADU…

… a nebyla to koktavost

i když to bylo to první

čím mě zaujal

(koktavý Vašek)


… a nebyla to silná postava

neboť posílila dojem

mužnosti

(do které dospěl)


… a nebyl to věk ani zkušenosti

kterými nade mnou vyhrával

ale jen těsně

(taky učitel)


… a nebyly to písně které zpíval

naopak! jeho kaštanový tenor

nešlo nemilovat

(tajně)


… a nebyla to dálka v žádné podobě

neboť všechny je zlomil

jediný večer

(koncert)


Bylo to něco jiného. Jazykově vzato

krášlil ho jeden nápadný znak

z.s./s.z. žen(a) + f. -atý

(=> ženatý)

Měla jsem OKno. Na hodinu!

16. března 2017 v 14:54 | Mikča ;) |  Akce i akcičky :)
Jsem mladá, možná i krásná, z JAMU tedy bohužel ne, ale i tak jsem měla OKno.
Stalo se to včera, cca od 19.15h. Měla jsem OKno. Skoro na hodinu jsem díky hudební kapele, která narozdíl ode mě z JAMU je, zapomněla na spoustu věcí - třeba na to, že jsem musela vstávat před půl pátou ráno, že jsem se kvůli práci nestihla pořádně naobědvat nebo že jsem ještě nepřečetla básnickou sbírku, na kterou budu mít brzy referát. Stěny sálu v Café Práh rezonovaly takovým rytmem a drivem, že jsem se chvílemi divila, že ještě drží pohromadě. Opravdu, rytmické vtípky, náhlé zvraty, energičnost jednotlivých písní mě doopravdy nadchla. Ačkoli nástrojové obsazení tvořily "jen" dvě kytary (jo, občas taky jedno ukulele), cajon a vajíčko - hravost a nápaditost, se kterou byly aranže prováděny, na mě působila neotřelým, upřímným dojmem.
Na co jsem ale bohužel zapomněla jen částečně bylo to, že můj dosavadní život je zatím něco jako "4ever alone". Co tím chci říct - že texty autorských písní zahrnovaly mé ucho motivy jako - jsem tak zamilován, úžasná noc a nešťastné ráno, jsem tu sám. Když se tyto motivy objevily v několikáté písni za sebou, začala jsem přemýšlet (aha - přemýšlet! známka toho, že člověk bezděčně znepozorní) nad tím, že je to vlastně tak trochu škoda. Taková nabitá a pozitivní muzika by si zasloužila nosnější text, nebo možná nápaditější. Nebo aspoň méně frázovitý. Hoši, v tom vám věřím, že máte na víc!
Za celkový hudební dojem mají kluci u mě rozhodně jedničku s hvězdičkou. Obdivuji je. Přesto, že většinu své energie bezpochyby "spálí" na divadelních zkouškách a pak na představeních, najdou elán a volný čas na to se sejít, sehrát se a vystoupit i před jiné publikum než to divadelní. Říkám, i když jste se včera na pódiu tvářili, že je to úplná samozřejmost - fandím vám.


Související odkazy:
***
Závěrem malý bonus. Na koncertě jsem se setkala také s jedním velmi nevšedním návštěvníkem. Překvapil mě svým nevraživým pohledem. Posuďte sami!

 


Malá lekce "kuchařštiny"

12. března 2017 v 21:59 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Za tu dobu, co brigádničím v kuchyni, jsem se setkala se slovní zásobou všemožného druhu. Výraz "je vás tady plná prdel" vás asi překvapí méně, než ochotné zvolání pomocného kuchaře "Již běžím!", které svou zdvořilostí způsobilo mezi kuchařkami nemalý rozruch.
Ve slovníčku naší kuchyně se objevuje spoustu jednoslovných výrazů a některé mi svojí specifičností dávaly ze začátku dost zabrat. Vybrala jsem ty nejfrekventovanější z nich a rozhodla jsem se, že se o ně s vámi podělím.

Co z receptu udělá studentská představivost aneb když se vaří stylem "co dům dal"

7. března 2017 v 22:34 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Posledních několik semestrů mám smůlu, že mi ve vysokoškolském rozvrhu nezbývá moc jídla na pravidelné místo. Ehm. Pardon. Moc místa na pravidelné jídlo (vidíte, z hladu už píšu hlouposti). Na byt obvykle dorazím nejdříve po osmnácté hodině, a to už mi pak přijde pozdě na vyváření a požívání nějakého teplého jídla.
Dneska jsem si ale řekla, že už toho života o dvou suchých kůrkách (či od pomazánky navlhlých plátcích knäckebrotu) mám dost, a po krátké analýze zásoby surovin jsem začala na internetu hledat vhodný recept.

Primární suroviny:
kousek (cca tak 150-200g) zmrzlé vepřové kýty
jedno jablko
dvě mrkve

Prvně to vypadalo na rizoto. Pak jsem si ale vzpomněla, že kdysi se mi podařila ukuchtit celkem obstojná kuřecí směs s mrkví, jablky a kari kořením. Tentokrát jsem ale měla maso vepřové a nebyla jsem si jistá, zda by to také tak dobře zafungovalo (abyste chápali, s vařením příliš zkušeností nemám. Udělám tak řízek s bramborem, ale jinak...) Požádala jsem tedy strejdu googla o recept na vepřovou směs s jablky.
Vyskočil na mě na první pohled jednoduchý, sympatický recept. Ihned mě zaujal.

"Masová směs s jablky:
  • Bílek rozšleháme se škrobem, maso nakrájíme na nudličky, osolíme a obalíme ve směsi.
  • Osmažíme je ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje nebo tuku a vyjmeme. Na rozpáleném oleji osmažíme na kolečka nakrájený pórek, plátky zázvoru, mandle a feferonky a po chvilce přidáme na tenké nudličky nakrájené jablko.
  • Celou směs promícháme a rychle orestujeme. Zeleninu vyjmeme, přimícháme ji k masu a přidáme sójovou omáčku. Podáváme s vařenou rýží nebo smaženými hranolkami."

Jeden. Dva. Tři. Tři krásné jednoduché kroky. No jo! Ale co ty ingredience?!

V této chvíli nastal okamžik prvního improvizování.
Tak dobře - škrob na bytě fakt nemám. Co ale vzít prostě jenom vajíčko - rozmíchat je s vodou a moukou a nudličky obalit v tom? To by mohlo jít. Hm - pórek taky nemám, ale mám jarní cibulku. Zázvor by ve skříňce se surovinami mohl být - mívám ho zásoby na teplé čajíčky proti nachlazení. Ale ne - není tu. Tak nic. Ale co takhle tam dát alespoň stroužek česneku, aby tam bylo něco pikantnějšího? Mandle taky nemám, ale už od podzimu na bytě "sušíme" misku vlašských ořechů - mohla bych tam místo toho vrazit je. Jé -a hele, mám tady taky rozinky. Hned si je taky nachystám - pár by se jich tam mohlo hodit! Hm, feferonky taky nemám. Ale co. Možná tam přidám aspoň trochu mleté papriky. To se uvidí potom...

Okamžik druhého improvizování nastal ve chvíli, kdy jsem do rozšlehaného vajíčka nalila moc vody a po obalení nudliček mi skoro celá miska toho vajíčka zbyla. Pod vlivem náhlého osvícení jsem je ještě trošku víc zahustila a odložila do ledničky s plánem, že až si nachystám všechno ostatní, zase si to vytáhnu a udělám si k té masové směsi místo rýže či hranolek placku. Měla jsem na mysli placku na způsob tortilly, ale nakonec mi z toho vyšla spíš amoleta - ale nevadí!

Okamžik třetího improvizování přišel ve chvíli, kdy už jsem směs měla na pánvi a přemýšlela jsem nad tím, že to možná bude moc suché, protože sójovou omáčkou moje skříňka se zásobami také bohužel nedisponovala. Co s tím? Mám to přecijen podlít, aby tam byla nějaká šťáva? Nebo to nechat jen tak na sucho? Anebo použít zbytek šlehačky v kelímku, co máme v lednici, a promíchat to s tím? Rozhodla jsem se pro variantu číslo tři. Před zalitím jsem směs ještě posolila a posypala trochou koření gyros a mletou paprikou.


Přiznám se - strašně mě bavilo tu směs míchat vařečkou na té velké pánvi, co máme na bytě. Člověk si připadal jako v tom seriálu z dětství "Prima Vařečka". Anebo jako v nějaké reklamě. Nicméně výsledek byl stále nejistý a chvíle neznámého gastronomického zážitku se nezadržitelně blížila.
Ochutnávačem a prvním hodnotitelem mého počínání se stala spolubydlící.
"Je to zajímavý. Hodně chutí dohromady. Ale jo, je to dobrý," zahlásila spolubydla a tím byl "nejistý výsledek" povýšen na mou dnešní večeři.
Směs jsem si zabalila do "tortilly" a s chutí jsem se zakousla!

Výsledné dílo (tortillu si musíte domyslet.
než mě napadlo si moje veledílo vyfotit,
už jsem měla první várku v břiše ;) )

_______________________

A tady ještě shrnutí konečného receptu na "Vepřovou směs podle Mikči": (PS: ke smůle všech začínajících kuchařů, zásadně používám míru "přiměřeně")

suroviny: vepřové maso, vejce, voda, hladká mouka, jarní cibulka, stroužek česneku, jádra vlašských ořechů, rozinky, jablko, gyros koření, mletá paprika sladká, sůl, olej, šlehačka z kelímku

postup:
  • vepřové maso si nakrájíme na nudličky a osolíme. Do misky rozklepneme vejce, vidličkou rozšleháme a rozmícháme s vodou a moukou. V této směsi obalíme vepřové nudličky. Ze zbytku směsi uděláme těsto na placku tak, že je ještě trochu zahustíme moukou a necháme po dobu přípravy ostatních částí pokrmu v ledničce (těsto je pak méně hrudkovaté)
  • nachystáme si suroviny na směs: jarní cibulku nakrájíme na kolečka, stroužek česneku na tenké plátky, vyloupeme jádra z vlašských ořechů a na hrubo nasekáme, jablko nakrájíme na tenké nudličky (jablko není nutné loupat),
  • na pánvi rozpálíme trošku oleje a nejprve usmažíme placku z jedné a z druhé strany. Pokud jsme množství oleje neodhadli, je pak dobré dát hotovou placku na ubrousek, aby se do něj vsákl přebytečný tuk. Poté na pánvi krátce osmahneme jarní cibulku, přidáme česnek. Po chvilce také oříšky, rozinky a nakonec jablko. Vše důkladně promícháme a několik minut smažíme. Poté posolíme, přidáme gyros koření a papriku a znovu pár minut mícháme. Nakonec vše zalijeme šlehačkou, ale ne zase moc - aby z toho nebyla omáčka, ale aby se ta směs v té šlehačce hezky "vykoupala a obalila". Chviličku ještě na pánvi pomícháme a odložíme na talíř či na misku. Pánev vytřeme ubrouskem a znovu rozpálíme olej. Na něm nakonec usmažíme obalené nudličky masa.
  • směs podáváme buď klasicky na talíři (s libovolnou přílohou, ale nejlépe s rýží), anebo zabalíme do připravené placky na způsob plněné torilly.

Dobrou chuť! :)


Další články


Kam dál