Moje úplně první povídka - Kamarádi

24. února 2009 v 15:40 | Mikča ;) |  povídky
Tuto povídku jsem psala asi v 10 nebo 11 letech. Byla to moje úplně první povídka, alespoň co si pamatuji :) Jinak bych chtěla opět upozornit, že případné podobnosti jsou asi jen náhoda... :)
Tak tady je:

Kamarádi

Bylo krásné, tiché, letní dopoledne, když tu do toho ticha cink cink zazvoní zvonek u domu. A už vidíme, kdo to je. Je to Pepa Hodný. Zrovna se vrací ze školy a v obličeji má výraz šťastného úsměvu. A co by taky ne? Vždyť jim začaly prázdniny a on už se těší ne tábor, který má být už za týden... .
A konečně přišel den, kdy jedenáctiletý Pepa odjíždí na tábor. Tábor je až ve Zlíně, ale oni mají sraz v Brně a do Zlína pojedou vlakem. Ve vlaku však sedí sám a trochu se mu stýská. Vždyť bude pryč celých 14 dní. A tu řekne jeden ze tří vedoucích:,,Když jsme tady všichni, tak se alespoň trochu představíme. Každý, kdo bude na řadě, řekne své jméno, příjmení, kde bydlí a kolik je mu let. A začneme támhle u Tondy". ,,Tak já jsem teda Tonda Kolévr, bydlím ve Slavkově a je mi dvanáct let". ,,Já se jmenuji Lenka Konečná, bydlím v Brně a je mi skoro jedenáct", řekne Lenka. Teď přišla řada na Pepu a taky on se představí jako ostatní. Řekne:,,Já jsem Josef Hodný, ale všichni mi říkají Pepo, bydlím taky v Brně a je mi jedenáct jet". A tak to šlo dál, až se představil taky Martin, Jirka, Dominik, Filip, Roman, Laďa, Marie, Bára, Honza, Petr a Alena. Bylo jich tam tedy 14, ale mělo jich být 15, jenže Terka onemocněla a tak nemohla jet
Když se všichni představili, tak si Pepa připadal dokonce i méně odstrčený než předtím. Nejvíce se však skamarádil s Dominikem, Filipem, Honzem a Marií. Snad proto, že měli všichni stejnou věkovou kategorii a všichni byli hodní a moudří. Zato Tonda, Martin a Roman, ti si ze všeho tropili jen Blázny, všemu se smáli, dělali ze sebe moc velké pány a rozumu asi taky moc nepobrali.
Při rozdělování do skupinek měl taky Pepa štěstí. Vždyť byl přiřazen do skupiny právě s Marií, Honzem Filipem a s Dominikem a dostali sice přísného, ale za to nejlepšího vedoucího, který se jmenoval Lukáš. Další skupinku pak tvořili Tonda, Martin, Petr a mezi ně musela ještě chudák Alenka a za vedoucího dostali Verču. V posledním družstvu byli Roman, Jirka Laďa, Bára a Lenka, a těm velela Vlasta.
Když přijeli na faru, na které byli ubytovaní, bylo už skoro 11 hodin, tak se všichni rychle převlékli, vybalili si věci a šli na oběd, který vařili Verčini rodiče, ti už totiž přijeli dříve. Když už byli skoro všichni po jídle, řekl Lukáš:,,Využijeme toho, že jsme všichni pohromadě a seznámíme vás s každodenním programem. Takže, každý den v půl osmé ráno bude budíček a hned po něm rozcvička. Od 8:45-8:50 bude čas na úklid, od 8:50-9:05 bude snídaně a po ní se budou bodovat vaše pokoje. Potom bude až do 11:45 dopolední program a po té bude oběd. Od 12:10-13:00 budete mít polední klid, při kterém si můžete mezi sebou zahrát různé hry nebo třeba napsat domů dopisy, které mimochodem budeme vždy ráno po rozcvičce vybírat a pošleme je. Až do 18:00 bude odpolední program a po něm večeře a společná modlitba. Budeme mít také služby. Služby budou po skupinách. Každá, až bude na řadě, bude mít za úkol umýt po snídani, obědě i večeři nádobí. Teď si všichni dáte do batohu: pláštěnku, pití a dáme vám svačinu. Půjdeme do lesa a zahrajeme si hry."
Hned, jak přišli do lesa, řekla jim Vlasta:,, Vysvětlím vám pravidla první hry. Rozdělíme se na dvě skupiny po sedmi, každý v té skupině dostane číslo. Já budu stát mezi dvěma řadami, které naproti sobě vytvoříte a budu držet šátek. Když řeknu třeba pětky, vyběhnou ti, kdo dostali číslo pět a budou se snažit chytit a donést šátek ke své skupině, aniž by ho ten druhý chytil. Jestliže ho soutěž chytí musí mu šátek odevzdat, tím pádem získávají bod ti co vlastní šátek. Tak, prvních pět kol bude na zkoušku a další už budou na body. Tak jedem. DVOJKY!"Hned vyběhli Tonda s Romanem, ale Roman byl rychlejší.,,ŠESTKY!"A to už běží Jirka s Lenkou, ale vyhrává Jirka. ,,Trojky!" Jak to Pepa uslyší, řekne si teď a běží, co mu nohy stačí, aby byl u šátku dříve než Petr. Pepa není špatný běžec, ale když jde uslyšet bolestivý výkřik, je jasné, že se něco stalo. Ve svém spěchu a nepozornosti, Pepa zakopl o kořen, kterých tu bylo požehnaně a na noze mu začala nabíhat ošklivá modřina... .
,,Hlídej tady děcka Veroniko," řekne Lukáš, ,,já musím do tábora zavolat sanitku. Ještě, že jsem tu na kole." Trvá to trochu déle, ale za chvíli už přijíždí sanitka i s Lukášem rovnou na místo a při nakládání se saniťáci domlouvají s vedoucími: ,, Potřebujeme, aby s námi jel někdo z vás. Kdo pojede?" ,,Já," řekne Vlasta, ,,já pojedu. Doufám, že to tu beze mě zvládnete. Do večera jsem zpátky. ,,To bude malér" říká si Pepa v duchu, ,,jestli je to zlomené, tak se to bude hojit nejmíň měsíc. To bude celej tábor v háji."
Když přijedou do nemocnice, nejdříve mu udělají rentgen. Pak si zavolají Vlastu, aby jí řekli, jak to dopadlo. ,,Zlomené to rozhodně není!" řeknou jí, ,,ale ten kluk tu bude muset pár dní zůstat, Má to ošklivě naražené, musel velmi nešťastně spadnout. Ale až vám ho vrátíme, bude úplně v pořádku." ,,Tak to je dobře," oddychne si Vlasta.
Pepa je v pokoji ještě s jedním klukem. Choval se divně, pořád jenom spal a když se probudil, tak jen na jídlo nebo na vyšetření. ,,Sestřičko," zeptá se jednou Pepa, ,,proč ten kluk pořád spí?" ,,Ten kluk měl velmi vážné zranění hlavy, proto teď musí hodně spát." ,,Aha to jsem nevěděl. Ale pověz mi ještě, kdy mě pustíte, a budu most ještě na tábor?" ,,To víš, že jo! Myslím, že tak za dva, tři dny bychom tě už mohli pustit. Bude to už týden, co u nás jsi a to už bude určitě zahojené. Ale teď musíš ležet.
Teď se však musíme vrátit do tábora. Když Pepu odvezli, všichni byli nějací nesví. Nebyli ne takové případy na táborech zvyklí. Ale druhý den se zdál zase normální, jen Honza, Marie Filip a Dominik nebyli ve své kůži, Pepa jim chyběl, prohrávali, dělali zbytečné chyby při hrách. Ale byli to kamarádi. Rozhodli se, že Pepovi pošlou do nemocnice nějaký malý dárek.
,,Verčo," ptá se jednou Filip ,,jakou adresu má ta nemocnice? My totiž chceme Pepovi poslat dopis." ,,Dobře, dobře, řeknu vám ji. Tak si pamatuj: NOVÁ NEMOCNICE, PAŘÍŽSKÁ 112, ZLÍN 63039 . ,,Dík." ,,Nemáš zač."
Druhý den už běží Filip (je opravdu dobrý běžec) s dopisem na poštu, samozřejmě, že nezapomněl připsat jméno kamaráda, kdo ví, komu by to pak dali, a zrovna, když je pryč, někdo volá na faru. Telefon zvedne Lukáš. ,,Ano? tady tábor fara Zlín." ,,Dobrý den, voláme k vám z nemocnice na Pařížské kvůli tomu klukovi." ,,Tak co?" je nedočkavý Lukáš. ,,Mám pro vás vynikající zprávu. Toho kluka tak za tři dny pustíme, ale radil bych přichystat nějaké překvapení, celé dny s nikým nemluvil a je takový skleslý." ,,Dobře a děkuji vám, nashledanou." ,,Nashledanou."
"Tak co?"Ptají se nedočkavé děti ,,Pepu pustí tak za tři dny," odpovídá Lukáš ,,a pan doktor nám radí, abychom pro Pepu přichystali nějaké překvapení. Zítra vám povíme, co a jak se bude dít. A nezapomeňte to říct Filipovi."
Druhý den při snídani sděluje Lukáš, co s Verčou a Vlastou vymysleli:,,Takže, už dnes začneme připravovat to překvapení. Skupinka v čele s Vlastou půjde po snídani do obchodu a nakoupí tam vše, co jim Vlasta řekne. Skupina s Verčou půjdou do lesa a nasbírají co nejvíce dřeva a pokud najdou třeba nějaké houby nebo nějaké lesní plody, tak je můžou vzít také. A moje skupina uklidí a
vyzdobí celou faru a budou vyrábět a chystat se mnou hry a tombolu. Takže se pustíme do toho."
Když všichni odešli, pustili se Marie, Honza, Dominik, Filip a Lukáš do úklidu. Všechno vysmejčili, vysávali, zametali, vytírali, utírali, nádobí i okna umyli a na dvorku upravili trávník. Vyčistili ohniště, nasekali dříví a na konec zotvírali všechna okna a faru pořádně vyvětrali.
To jim trvalo celý den. Druhý den, když bylo už uklízeno, pustila se Vlastina skupinka do přípravy jídla, Verčina skupinka nosila ještě dřevo a Lukášova skupinka se pustila do výzdoby, chystání her a tomboly. Nebyl to zrovna ten nejlehčí úkol, ale než se setmělo, bylo všechno nachystané. Pokoje byly vyzdobené, jídelna plná přichystaných her a tomboly, ne dvorku postavená hranice ze dříví a vedle ještě plno dříví do zásoby, v kuchyni plno dobrůtek a mlsností. Ten den, kdy měl přijet Pepa si všichni přivstali, aby stihli ještě poslední malé úpravy. ,,Už jedóóóu!" Vykřikne Tonda, který byl na hlídce. Všichni se rázem schovali za stromky, kterých tu bylo mnoho, aby to vypadalo, že všichni ještě spí. ,,Ach jo. Já věděl, že z mého návratu nikdo nadšený nebude." Povzdychne si Pepa, když nikoho nevidí. Ale jaké bylo jeho překvapení, když všichni vyskočili ze svých skrýší a zpívali mu uvítací píseň, kterou pro něj vymysleli: Vítáme tě milý Pepo, vítáme tě Josefe, bez tebe nám bylo smutno, vždyť jsme tvoji přátelé. Máme pro tě překvapení, jen si zakryj očíčka, ať ti nikde nepronikne, ani trošku sluníčka. Pepa zavřel oči a když je zase otevřel, nemohl překvapením ani mluvit. Děti ho vedli čistou a nádherně vyzdobenou farou. Pepa se rychle převlékl a celý den pak hráli hry a večer rozlosovali tombolu. Při večerní modlitbě pak Pepa děkuje: ,,To jsem fakt nečekal. Moc vám děkuji. Jste všichni ti nejlepší kamarádi, jaké jsem kdy měl." Celý zbytek tábora už prožil Pepa ve zdraví a domů se vracel s plnou taškou výher a dárků za první místo v celotáborové hře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N-Nika-N N-Nika-N | Web | 24. února 2009 v 15:58 | Reagovat

Ahoj. Psala si mi na blog. Jestli pro tebe hlásnu. Taky že hlásnu. Mě baví někomu dělt radost. Kdy bys někdy ještě něco potřebovala tak mi napiš na blog. Vím že někdo nemá rád když někdo chce něco na oplátku ale skusím to možná se mito povede. Jsem taky v prvním kole SONB hlásla bys prosím pro mě na tomto blogu. www.nikolllkaaaa.blog.cz Prosím promiň za reklamu. Sem zoufalá. Byla sem na horách a sem pozadu. Prosím prosím prosím. Předem děkuji.

2 N-Nika-N N-Nika-N | Web | 24. února 2009 v 16:02 | Reagovat

Zapoměla sem sem tam jako N-Nika-N.

3 Sora1999 Sora1999 | Web | 24. února 2009 v 16:45 | Reagovat

objednaj si design na mojom blogu prosííím

xD

4 N-Nika-N N-Nika-N | Web | 24. února 2009 v 17:49 | Reagovat

Moc děkuju. Nechceš se spřátelit? Napiš mi na blog.

5 N-Nika-N N-Nika-N | Web | 24. února 2009 v 18:25 | Reagovat

Prosím hlásla bys pro mě ještě o nej celebritu http://pomyleny.blog.cz/0902/0-1-kolo-sonc

Jsem tam jako N-Nika-N

A ještě tady taky o nej celebritu.

www-lin.blog.cz Mocinky děkujem.

6 CRaZy_KiKi CRaZy_KiKi | E-mail | Web | 24. února 2009 v 20:21 | Reagovat

hlásla sem 20.hlas...x)

7 N-Nika-N N-Nika-N | Web | 24. února 2009 v 20:55 | Reagovat

Super klidně. Zítra máš diplom.

8 N-Nika-N-Tvoje SB N-Nika-N-Tvoje SB | Web | 24. února 2009 v 21:20 | Reagovat

Nemusíš mi dělat diplom.

9 Kitty Kitty | Web | 1. května 2009 v 18:47 | Reagovat

Tak tohle mi připomnělo můj styl paní někdy... no tak v 11-ti letech. Když se tak zpětně koukám na ty tři roky starý příběhy, připadají mi chaotický, spousta jmen, všechno má co nejrychlejší spád a žádné delší popisy nebo tak něco...

10 Elca Elca | 7. března 2017 v 23:45 | Reagovat

Sice to nema zadnou poradnou zapletku, nejaky drama, ale dobry treba do citanky pro maly decka :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama