Listopad 2009

Kresby z hodiny VKO

28. listopadu 2009 v 20:26 | Mikča ;) |  Moje fotky a obrázky
Včera jsme měli doopravdy "záživnou" hodinu tzv. Výchovy k občanství = VKO = občanská výchova. Celou hodinu se řešilo, jestli děcka smějí o přestávkách chodít do jiných tříd nebo ne a mezitím, co užitelka nadávala, jsem kreslila. No kreslila, spíš čmárala, některý výtvory nejsou na úrovni ani 5 letýho školčete, ale některy se mi líbí. Akorát to jsou hrozně malý obrázky, tak omluvte kvalitu zvětšení :-)

Dny plynou...

28. listopadu 2009 v 20:02 | Mikča ;) |  básničky
Dny plynou
a lidi přicházejí a odcházejí,
Dny plynou,
lidi štěstí stále nenacházejí.

Dny plynou,
lidi stále neví kudy kam,
Dny plynou,
a lidi spěchají onam a tam.

A je na světě

26. listopadu 2009 v 18:05 | Mikča ;) |  Na pokračování
Ahoj!
Po dlouhé přestávce jsem se opět dala do psatní.Dneska jsem právě dokončila první část nové povídky na pokračování, snad se vám bude líbit, doopravdy jsem se snažila, ale začátky jsou vždy trochu nudné, ale děj se vyvíjí stále dál a proto vytrvejte!


Jak jsem prožila svůj pátek třináctého

14. listopadu 2009 v 19:15 | Mikča ;) |  Ze života....
Tak já bych začla tím, že nebýt mé sestry, ani bych si neuvědomila, že bylo včera třináctýho a ještě ke všemu pátek.
Nikdy jsem na tyhle pověry nevěřila, ale včerejšek mi začal doopravdy nešťastě. Probudila jsem se tak akorát, abych se stihla vypravit do školy a nemusela honit autobus po okrese. Ovšem mamka mi přišla oznámit, že musím jít ještě nakrmit dobytek, jelikož brácha jel do školy dřív. Supěla jsem a byla přesvědčená, že to nemohu stihnout. Nakonec jsem požádala ségru, aby místo mě udělala snídaně a svačiny, což bývá moje ranní povinnost, a rychle valila ven.

_ z rodinné kroniky_

10. listopadu 2009 v 20:55 | Mikča ;) |  Ze života....
Včera se ve schránce objevila velmi naditá, velká obálka adresovaná na mě. Překvapilo mne to, ale jakmile jsem ji otevřela, hned mi bylo všechno jasné.
Letos jsem se totiž zúčastnila literární soutěže Skrytá paměť Moravy, kde bylo úkolem napsat povídku na téma Cesta do světa. Neumístila jsem se, ale už při vyhlašování jsem obdržela spoustu zajímavých letáků, plus nějakou tu památku.

Klavír...

8. listopadu 2009 v 16:48 | Mikča ;) |  Moje oblíbené...
Klavír - moje láska i moje trápení! Poslední dobou tedy spíš to trápení, ale za to s v podstatě mohu sama. Nechce se mi moc cvičit a vůbec mi to nejde. Minulou hodinu v ZUŠce jse dokonce dostala první dvojku. Jsem v šestém ročníku a už se ode mne očekává nějaká technika hry a to já nezvládám. Tento týden jsem však pilně cvičila, takže nemohu mít špatné svědomí...
I přes toto trápení je klavír, jak už jsem určině někde psala, můj velký přítel. Vždyť hudba jistě výbornou možností, jak vyjádřit své pocity. A i já té možnosti využívám. Klaviatura mého piána už toho za těch sedm let, co na ni hraji zažila mnoho, často z ní loudím všelijaké melodie, smutné, veselé, a tak podobně. Několik svých skladeb už na kontě mám, ale není to nic moc. (Ještěže) je nemůžete slyšet.
Snad všichni vědí, co to klavír je. Hodně lidí si ale klavír plete s keyboardem (nebo nějak podobně se to píše :-)) neboli s klávesami, el. varhanami, jak chcete. I když el. varhany už jsou taky trochu něco jinýho :-) Já, abych byla úplně přesná, doma hraji na piáno a v hudebce na křídlo. Ano, na klasické černé křídlo. Někdo by řekl neopakovatelný zážitek, ale za ty roky... škoda mluvit :-)

Ořechy...

6. listopadu 2009 v 19:30 | Mikča ;) |  Ze života....
Tento rok jich na našem ořešáků uzrálo doopravdy požehnaně. Taková velká úroda snad nebyla za celých 14 let, co už existuju! Máme jich snad 7 plých krabic.
Kde se vůbec ořechy mohou využívat? Nejlepší jsou ořechové dorty, nebo cukroví! Bílá jádra obalená v hnědé slupce mají výbornou chuť.
Ovšem ořechy by se neměli požívat před zpíváním, jelikož pak hlasivky hůže pracují. To znám z vlastné zkušenosti :-)
Jednou jsem se s mobilem potulovala po dvoře a hledala něco, co by stálo za vyfocení. Tyhle vlašské ořechy mi hnedle padly do oka a neodolala jsem, jak se vám líbí?

Studie ořezávátka

5. listopadu 2009 v 20:10 | Mikča ;) |  Moje fotky a obrázky
Tak jsem zase kreslila. Tentokrát ve škole. Zabralo mi to dohromady asi tři čtyři přestávky. Myslím, že se mi to docela povedlo. Akorát celkovej dojem je strašně tmavej, protože jsem měla k dispozici pouze tužku jedničku a víčko je menší než spodní díl... :-)
(Tou dírou na tužky by to správně patřilo dolů, ale zapomněla jsem to otočit)
ořezávátko

Mám za rodiče tyrany!!! aneb nová povídka (možná na delší pokračování)

4. listopadu 2009 v 16:45 | Mikča ;) |  Na pokračování
Tato povídka měla jít původně do soutěže na Our stories, ale nestihla jsem ji dopsat. Ani nyní ještě není zcela dopsaná, proto jsem se rozhodla, že ji rozdělím do dvou a možná později i do více částí. Jsem zvědavá na vaše ohlasy a názory!
Před tím, než začnu, mám pro vás ještě jeden návrh. Vždy po jednom díle mi můžete dolů do komentářů napsat návrhy, jak by se mohl v povídce děj dál vyvíjet. Z vašich návrhů po určitém časovém intervalu udělám pak anketu, a který návrh dostane víc hlasů, tak ten si já vezmu do plánu a udělám z něj další díl. V případě rovnosti hlasů vítězí ten návrh, který se v komentářích objevil dřív. Myslím, že by to mohlo být zajímavé pro mne i pro vás. Tak co? Zapojíte se?

Ta hrůzostrašná noc!

3. listopadu 2009 v 18:14 | Mikča ;) |  básničky

Ta hrůzostrašná noc

Když večer zapadne slunce,
nejde se mi spát lehce.
Vždy si vzpomenu na onu noc,
kdy hvězd na obloze bylo moc.

Když měsíc k úplňku spějej,
vždy se cos divného děje.
Nemohu v noci klidně spát,
bdím, dokud slunce nezačne hřát.

Co mě vlastně pořád leká?
Zdaleka není to věc lehká.
Vždy když na ni vzpomínám,
hrůzou se dlouho otřásám.

Je to už dlouho, co se to stalo
a klid můj navždy mě to vzalo.
Byly jsme spolu v noci v háji,
a čekali, až kohouti zakokrhají.

Stáli jsme spolu pod krásným dubem,
tehdy byl myslím pozdní duben,
Stáli jsme a tys nestačil počítat,
kolikero hvězd v tu dobu začalo padat.

Náhle jsi se však zapotácel,
a k zemi té chladné začal se kácet.
Chtěla jsem tě zadržet, tys celičký se chvěl,
A ve tvých mužnýh zádech, ze šíp jasně skvěl.

S hrůzou jsem očima kroužila sem a tam,
však neznámý střelec už nestál tam.
A když jsi umřel, v rukách jsem tě držela,
umřít s tebou, to jsem si tenkrát přála!