Říjen 2010

Láska v podzimních barvách

21. října 2010 v 20:52 | Mikča ;) |  básničky

Láska v podzimních barvách

Láska v podzimních barvách,
plná strachů a slz,
v nejistých toužících náladách,
těžko pro snícího, věz,

že nejistota je příšerná,
pro milujícího bezmeznou láskou,
zebe jak voda studená.
Nepřestanou ani na chvíli krátkou

myslet na svůj poklad v srdci,
který hřeje a tíží zároveň,
hmotnost zvětšují probdělé noci,
teplo zas láskou rozdmýchaná výheň.

Mnoho však milenců pro sebe dí,
krásné je o lásce ve spánku snít.
A mnoho zrazených dokládá:
Lepší sen, než skutečnost proklatá.
eFotka000.jpg

Háčkování

16. října 2010 v 19:20 | Mikča ;) |  Something about me
háčkovaná kytka
S háčkováním jsem se poprvé setkala asi v sedmi nebo osmi letech, kdy jsem pod stromeček dostala háček a háčkovací bavlnku. To jsem se taky naučla základ háčkování - řetízkové oko. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem potom háčkovala dva metry dlouhé provázky. Ale jak to tak chodívá, moc dlouho jsem u toho nevydržela. Byly tu k objevování nové a nové věci a hářkovací horečka příliš rychle klesla.
Během let jsem ještě několikrák zkoušela něco uháčkovat, ale nikdy jsem to nedodělala.
Minulý týden mi jeden den nebylo dobře, a tak jsem byla doma. Přemýšlela jsem, čím bych zahnala nudu a napadlo mě po nějaké době vytáhnou opět háček a něco vytvořit.
Pravda, zapomněla jsem ještě zmínit, že v tom nečinném období jsem ještě jednu plodnou chvíli měla, to jsem vytvořila pár "multifunkčních kytiček", o kterých jste mohli číst na blogu někdy dříve.
Tak jsem tedy přemýšlela, co vytvořit. Půjčila jsem si od mamky pár časopisů a
hledala opět něco malého, nenáročného a ozdobného. Našla jsem takovou větší háčkovanou kytičku. Pustila jsem se do ní a ještě téhož dne jsem ji dokončila. Ovšem za vydatné pomoci mamky, protože jsem ještě ledasčemu nerozmuněla. Přecejen už byla tak kytka složitější.
Měla jsem z ní velikou radost!

Jak si pětikoruna splnila svůj sen 3/3

16. října 2010 v 7:59 | Mikča ;) |  Pohádky
(v minulém díle jste četli)
Když byl vozík prázdný, poslali rodiče pepíka, aby ho šel vrátit. Pepík dojel k budce s vozíky, která stála uprostřed parkoviště. U budky seděl bezdomovec, ale pepík si ho nevšímal. Zasunul vozík do řady, zastrčil do zámku provizorní klíč vysící na každém vozíku, aby se mohly navzájem do sebe zapojovat, ale zaujal ho plakát oznamující výstavu plastikových modelů letadel, který byl vylepený na stěně a na chvíli se do něj začetl. Na tento okamžik bezdomovec čekal.

Jakoby nic se nachomýtl k vozíku, kde nechal Pepík svou pětikorunu zapomenutou v otevřeném zámku, rychle ji sebral, a belhal se pryč, aby ho snad Pepík nezastavil. Pětikoruna se podivila, kam se tak náhle dostala. Tohle nebyla Pepíkova ruka. Tahle ruka páchla po alkoholu a cigaretách. Vůbec se jí to nelíbilo, na druhou stranu ovšem zažívala nové dobrodružství a to ji vzrušovalo.


Jak si pětikoruna splnila svůj sen 2/3

15. října 2010 v 18:00 | Mikča ;) |  Pohádky

(V minulém díle jste četli)
Malý ošumtělý desetník, kterého si do té doby nikdo nevšimnul, zase povídal, že prý tam všichni lidé házejí podobné drobné mince do kasiček, jako příspěvek na kostel, že prý to jednou zažil. Ale nikdo desetník neposlouchal, na víc ho kdosi odbyl, že už je starý a dávno neplatí, tak co on může vědět. Pětikoruna se rozhodla to prozkoumat.

Když přišla neděle, prodrala se všemi drobnými za týden nashromážděnými nahoru a snažila se zachytit co nejlepší paprsek světla pro svůj lesk, aby si vybrali zrovna ji. Málem jí to ovšem nevyšlo, protože mamice přišlo líto brát tu nejhezčí minci. "Není to škoda? Vždyť je letošní!" namítla, když viděla, že ji tatínek bere z hrníčku. Tatínek námitku však odbyl slovy, že je peníz, jako peníz, a tak se milá pětikoruna přece jen dostala do kostela.
pětikoruna v ruce

Jak si pětikoruna splnila svůj sen 1/3

5. října 2010 v 15:35 | Mikča ;) |  Pohádky
Přináším vám po dlouhé době nějakou povídku. Je ale trochu delší, tak ji vám rozdělím na víc článků a další díl zveřejním vždy po čase, ale jen upozorňuji - není to povídka na pokračování!

Jak si pětikoruna splnila svůj sen 1/3

Můj příchod na svět byl doprovázený velkým rachotem, cinkáním, hučením strojů a pod dohledem přísně vypadajících lidí. Ani jsem se však nestačila rozkoukat, hned mě spolu s ostatními drobnými uložili do jakýchsi balíčků, kde byla hrozná tma a podle hrčení motoru jsem poznala, že nás někam odvážejí. Nikdo z nás nic netušil, spolu s ostatními pětikorunami, desetikorunami, dvacetikorunami a padesátikorunami jsme rokovaly o svém osudu celou cestu, až jsme se z toho málem ucinkaly.
pětikoruna na kupě


Papír

4. října 2010 v 18:25 | Mikča ;) |  básničky

Papír

Papír, ten každý dobře zná
a každý jej doma určitě má.
Však jak málo si jej někdy vážíme,
nepopsaný list do ohně házíme.

Papír, věc,
pro kterou zvláštní osud vymyšlen byl,
radostný a smutný přec,
podle toho, jak se papír využil.

Šťastný osud snad ho potká,
když na něm umělec skládá
překrásné hudební dílo,
to by pak být šťastné mohlo.


Plnící pero

2. října 2010 v 21:39 | Mikča ;) |  básničky

Plnící pero

Protáhlé, oblé,
černé jako šero
je mé milované
plnící pero.

Prapodivný nástroj psací
je tahle věcička,
však vlastní ji lidé všelijací,
jiná je každá písnička,
poezieiproza.blog.cz