Jak si pětikoruna splnila svůj sen 1/3

5. října 2010 v 15:35 | Mikča ;) |  Pohádky
Přináším vám po dlouhé době nějakou povídku. Je ale trochu delší, tak ji vám rozdělím na víc článků a další díl zveřejním vždy po čase, ale jen upozorňuji - není to povídka na pokračování!

Jak si pětikoruna splnila svůj sen 1/3

Můj příchod na svět byl doprovázený velkým rachotem, cinkáním, hučením strojů a pod dohledem přísně vypadajících lidí. Ani jsem se však nestačila rozkoukat, hned mě spolu s ostatními drobnými uložili do jakýchsi balíčků, kde byla hrozná tma a podle hrčení motoru jsem poznala, že nás někam odvážejí. Nikdo z nás nic netušil, spolu s ostatními pětikorunami, desetikorunami, dvacetikorunami a padesátikorunami jsme rokovaly o svém osudu celou cestu, až jsme se z toho málem ucinkaly.
pětikoruna na kupě


Když se auto konečně zastavilo, poznaly jsme, že nás vytahují ven a nesou do budovy. Několik dní jsme nehnutě ležely zavřeny ve skříňce, až jednou nám konečně otevřeli náš černý domov. Neznámá paní nás začala pečlivě přeskládávat do přihrádek přesně na každou z nás tvarovaných. Bylo to zajímavé, jen trochu nepohodlné. Skamarádila jsem se tam s jednou zkušenější pětikorunou, která mi řekla všechno o světě, vysvětlila mi, že jsem teď na poště a povyprávěla mi, co všechno už vystřídala za majitele - milionáře, herní automaty, rulety, mafii - a libovala si, jaký to byl slastný život. Já se při jejím vyprávění také zasnila. "Co pak mě asi za tou prosklenou klouzačkou, kudy poprvé putují všechny peníze, čeká? Kéž bych se dostala někam, kde moje krása nikdy nepomine," pomyslela jsem si při pohledu na ošoupanou a omakanou pětikorunu. Z mých představ mě vytrhla ta paní, co tam pracovala. "Jů, můj první výlet už nastává," radostně jsem zacinkla o kovovou klouzačku a svezla se na druhou stranu přepážky. Uchopila mě drsná ruka statného muže, která hned putovala k nápsní kapse u košile. Moje dobrodružství začalo.
Statný muž si mě odnesl domů. Tam mne nedbale hodil do malovaného hrníčku, mezi spoustu jiných drobných mincí se zabručením: "To mi toho z toho dnešního obskakování obchodů a úřadů zbylo, ty dopisní známky jsou stejně nějaký drahý a k čemu to je, když je dneska internet?" Moc jsem z jeho slov moudrá nebyla, ale v hrníčku se mi líbilo. Od ostatních mincí jsem zjistila, že jsem v čtyřčlenné rodině, která jednou za týden chodí do kostela a vždycky si brávají pár drobných s sebou, ale žádná mince nedokázala moc dobře říct, co se s nimi děje dál. Dvoukoruna tvrdila, že je tam asi ukládají do svatostánku, protože slyšela, že to je největší kostelní poklad. Jednikoruna zase mínila, že si tam lidé peníze vyměňují, protože hned, jak přijdou z kostela, tak hodí do hrnku další drobné, ale jiná pětikoruna ji řekla, že to bude nejspíš tím, že po kostele chodí ještě do obchodu. Malý ošumtělý desetník, kterého si do té doby nikdo nevšimnul, zase povídal, že prý tam všichni lidé házejí podobné drobné mince do kasiček, jako příspěvek na kostel, že prý to jednou zažil. Ale nikdo desetník neposlouchal, na víc ho kdosi odbyl, že už je starý a dávno neplatí, tak co on může vědět. Pětikoruna se rozhodla to prozkoumat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | E-mail | Web | 5. října 2010 v 20:48 | Reagovat

je to skutečně zajímavý nápad, moc se mi to líbí ;)

2 mayahpise mayahpise | Web | 7. října 2010 v 14:42 | Reagovat

Ahoj, pred pár týzdnami som ti pisala mail s poviedkou a pred tym som ti tu napisala basnicku do komenta :D:D Asi vies kto :D No, a som si zrobila blog o tých mojichpríbehoch, tak sa tam zastav, :)Tvoj nazor ma zaujim ;)

3 lada lada | 11. ledna 2011 v 19:27 | Reagovat

Ale nikdo desetník neposlouchal, na víc ho kdosi odbyl, že už je starý a dávno neplatí, tak co on může vědět. :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama