Jak si pětikoruna splnila svůj sen 2/3

15. října 2010 v 18:00 | Mikča ;) |  Pohádky

(V minulém díle jste četli)
Malý ošumtělý desetník, kterého si do té doby nikdo nevšimnul, zase povídal, že prý tam všichni lidé házejí podobné drobné mince do kasiček, jako příspěvek na kostel, že prý to jednou zažil. Ale nikdo desetník neposlouchal, na víc ho kdosi odbyl, že už je starý a dávno neplatí, tak co on může vědět. Pětikoruna se rozhodla to prozkoumat.

Když přišla neděle, prodrala se všemi drobnými za týden nashromážděnými nahoru a snažila se zachytit co nejlepší paprsek světla pro svůj lesk, aby si vybrali zrovna ji. Málem jí to ovšem nevyšlo, protože mamice přišlo líto brát tu nejhezčí minci. "Není to škoda? Vždyť je letošní!" namítla, když viděla, že ji tatínek bere z hrníčku. Tatínek námitku však odbyl slovy, že je peníz, jako peníz, a tak se milá pětikoruna přece jen dostala do kostela.
pětikoruna v ruce

Docela se jí tam líbilo, pěkně tam voněly květiny a střídavé modlitby a písně ji ohromily. Myslila, že se dostala do nebe. Při jedné takové písničce ji muž vzal a hodil do košíku procházejího ministranta, kde byla opět spousta jiných mincí a dokonce i papírovek "Tak že by měl desetník pravdu?" pomyslela si, když je jeden z ministrantů nesl do sakristie. Naštěstí i odsud byly slyšet modlitby a zpěv věřících a tak se pětikoruna zaposlouchala. Po mši je pan farář sesypal do krabičky a chystal se, že si je odnese na faru, kde je přepočítá a uloží do farní kasy, když v tom vběhl do sakristie udýchaný hoch. "Pane faráři, babičku Novákovou jsem dohnal a předal jí ten časopis, jak jse chtěl." "Dobře Pepíku, tu máš od cesty a pozdravuj doma," řekl pan farář, hmátl do krabice s drobnými a v tu chvíli se pětikoruna ocitla v rukou malého chlapce. Pětikoruna poznala, že je to ten samý, jakého zahlédla v oné rodině, kde ještě ráno přebývala v hrnku a bylo jí líto, že se nikam dál nedostala. Pepík zatím doběhl rodiče stojící u obchodu chystající se na nákup. "Pepíku, nemáš pětikorunu do vozíku?" "Zeptal se ho tatínek, který potřeboval rychle nějakou minci, kterou by uvolnil zámek." "Zrovna mi pan farář jednu dal od cesty, tak ti ji můžu půjčit, ale pak mi ji vrátíš, slibuješ?" ujišťoval se. "Samozřejmě!" řekl rychle tatínek a už pětikorunu vkládal do zámku. Ten povolil a vozík se rozjel. Maminka pečlivě projela celý obchod, aby nevynechala žádnou slevu a pětikoruna to všechno zvědavě sledovala škvírkou v zámku. Všude bylo tolik lidí a v policích vyskládaných tolik různých věcí, že pětikoruna na chvíli zaváhala, jesli se nemá pokusit o útěk. Ale po prvním nezdaru to vzdala. Zámek byl moc pevný. Pětikoruna si snažila všechno pečlivě zapamatovat, hlavně pokladnu, kterou poznala podle pípání a cinkání, jak jí to říkala i její první kamarádka pětikoruna na poště. "Takže měla pravdu i pětikoruna z hrnku," vzpomněla si.
Po chvíli ucítila závan čerstvého vzduchu. Těšila se, až ji konečně vytáhnou, už jí tam bylo nepohodlno. Rodině překládání těch pár věcí do auta trvalo jen chvilku. Když byl vozík prázdný, poslali rodiče pepíka, aby ho šel vrátit. Pepík dojel k budce s vozíky, která stála uprostřed parkoviště. U budky seděl bezdomovec, ale pepík si ho nevšímal. Zasunul vozík do řady, zastrčil do zámku provizorní klíč vysící na každém vozíku, aby se mohly navzájem do sebe zapojovat, ale zaujal ho plakát oznamující výstavu plastikových modelů letadel, který byl vylepený na stěně a na chvíli se do něj začetl. Na tento okamžik bezdomovec čekal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama