Jak si pětikoruna splnila svůj sen 3/3

16. října 2010 v 7:59 | Mikča ;) |  Pohádky
(v minulém díle jste četli)
Když byl vozík prázdný, poslali rodiče pepíka, aby ho šel vrátit. Pepík dojel k budce s vozíky, která stála uprostřed parkoviště. U budky seděl bezdomovec, ale pepík si ho nevšímal. Zasunul vozík do řady, zastrčil do zámku provizorní klíč vysící na každém vozíku, aby se mohly navzájem do sebe zapojovat, ale zaujal ho plakát oznamující výstavu plastikových modelů letadel, který byl vylepený na stěně a na chvíli se do něj začetl. Na tento okamžik bezdomovec čekal.

Jakoby nic se nachomýtl k vozíku, kde nechal Pepík svou pětikorunu zapomenutou v otevřeném zámku, rychle ji sebral, a belhal se pryč, aby ho snad Pepík nezastavil. Pětikoruna se podivila, kam se tak náhle dostala. Tohle nebyla Pepíkova ruka. Tahle ruka páchla po alkoholu a cigaretách. Vůbec se jí to nelíbilo, na druhou stranu ovšem zažívala nové dobrodružství a to ji vzrušovalo.


Bezdomovec se s ní belhal městem. Chtěl se vysmrkat a k tomu potřeboval volnou ruku. Proto pětikorunu upustil do kapsy rozedraného kabátu. Zapomněl, že je ta kapsa děravá, a tak po pár krocích pětikoruna cinkla o chodník. Bezdomovec si toho v ruchu města nevšiml a šel dál. Pětikoruna konečně po dlouhé době strávené v samých tmavých místech, ať už to byla kasička, nebo zámek nákupního vozíku, spatřila světlo a vůbec jí nevadilo, že se praštila o tvrdou zem, až odřela dvouocasému lvovi kousek těla. Se zájmem se rozhlížela. Každou chvíli kolem ní projelo auto, autobus, nebo prošel člověk. Nikdo si jí ale nevšímal. Všichni někam spěchali a na zem se nedívali. Na takový nezájem od lidí nebyla pětikoruna zvyklá. Přišlo jí to zvláštní, ale nemohla s tím nic dělat. Unavená po vysilujícím putování usnula, i když bylo slunce ještě vysoko.
Spala několik hodin, až ji probudil veselý smích. Rozespale se rozhlédla a uviděla dvě děvčata jdoucí po ulici, v každé ruce igelitku a na hlavách nejspíš nové čepice. Pětikoruna si je prohlížela se zájmem a v duchu se modlila aby si jí všimly. Přání se jí vyplnilo. Jedna z děvčat si ji zahlédla, zvedla ji a ukazovala své kamarádce. "Hele, pětikačka, co s ní?" "Ukaž?" Chmátla po ní, dvakrát ji v ruce obrátila a pak nečekaně hodila do blízké kašny se zvoláním: "Pro štěstí!" Obě se rozesmály a šly si dál po svých. Když pětikoruna spozorovala, že letí do kašny, byla štěstím bez sebe. Teď teprve její krása vynikne, když na ni zasvítí sluneční paprsek, žádná jiná mince se nebude třpytit tak, jako ona.
A tak si pětikoruna splnila svůj sen. A pokud tu kašnu lidé při opravách města nezničili, tak tam naše pětikoruna chytá sluníčko dodnes.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 16. října 2010 v 9:08 | Reagovat

Přečetla jsem si všechny tři díly, je to poutavý příběh. Originální nápad :) Moc se mi to líbilo.

2 Lucie z Kreuzbergu Lucie z Kreuzbergu | Web | 16. října 2010 v 19:54 | Reagovat

Vždycky jsem netrpělivě čekala na další část... ;-) Vážně pěkný příběh! ;-)

3 lada lada | 11. ledna 2011 v 19:32 | Reagovat

hezky :-)

4 Larra Larra | 8. prosince 2011 v 21:00 | Reagovat

Krásný příběh :) to by mě nenapadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama