Každý máme svůj sen, ani já nejsem výjimkou

8. prosince 2010 v 15:48 | Mikča ;) |  Ze života....
Ahoj moji milí věrní čtenáři. Jak se vám daří? Věřím, že i na vás doléhá ten předvánoční shon. Vánoční trhy v každém větším městě, Mikuláš, dárky, svíčky a stromky, to všechno pomalu začíná plnit dny plné očekávání, dny, kterým se říká Advent.
Dali jste si také předvánoční přeedstevzetí? Já jich pár měla, ale žel, všechny padly již v prvním týdnu. Není to zábavné, je to moje ostuda. Jak slabou vůli může člověk mít.
Ještě zvláštnější však je, jak se člověk dokáže balamutit a něco si namlouvat. Vždycky jsem si myslela, že na světě jsme proto, abychom každý udělali něco velkého a stále si to myslím, ale velikost je třeba nejspíš hledat v malých věcech.
Já jsem tak zvláštní povaha, od všeho kousek. Bývám smutná i veselá, lhostejná i starostlivá, blázniv i střelená, chytrá i hloupá, výbušná i klidná.
Já... je to zvláštní, ale jako bych si prožívala smolné období. Nic se mi nedaří a i v tom, co mě kdysi tak bavilo a co mi tak šlo, začínám mít mezery. Nic se mi nechce a v důsledku toho se mi i nic nedaří... snad ten pocit znáte.
Každý máme svůj sen, ani já nejsem výjimkou. Mám sny, ale vždycky je dokážu v sobě tak utlumit, že každá příležitost je pro mě jen mžikem oka, jen planým zábleskem hvězd, třpytících se na obloze. Nikdy se nestačím chytnout. Proč? Protože nechci. Protože se bojím. Protože nemám tak silnou vůli dotáhnout věci do konce, a to mě štve. Proč, když mi Bůh dal do vínku tolik umu, zpívání, hraní na klavír, talent na psaní, textování a snad i tanec a učení, proč mi safra nedal i trochu víc tvrdohlavosti, cílevědomosti a píle. Proč jen jsem tak nesnesitelnej lenoch???
Ale co horšího, já jsem tím lenochem nebyla vždycky. To jen posledních pár let, asi tři.. dřív to bylo jiné... proč nemůžeme navždycky zůstat dětmi?
Myslela jsem si, že čím budu starší, tím se bude nabízet více možností a příležitostí. Snad to tak i je, ale já ty příležitosti nevidím. Ne, já je přímo přehlížím! A proč? Jednoduše, nechce se mi...  Mýmu tělu se nechce, ale já CHCI. CHCI UŽ DOPRČIC NĚCO DOKÁZAT.
Proč jen není realizace snů jednodušší?

Fotka014

A zde je písnička, kterou chystám změnit svůj život, dokáži ji vůbec dokončit? Bojím se toho, že opět nevytrvám, že sednu na zadek a papír hodím do ohně.... alespoň chvíli budu mít pocit, že jsem pro svůj sen udělala vše....

Svůj sen

Já chci mít svůj sen na dlani,
já chci dát svou radost ostatním.
Proč je cesta ke štěstí tak úzká,
proč je cesta ke štěstí tak kluzká?


Chci žít svým snem, nechci už pouze spát,
chci udělat ho dnem, který bude za to stát.



Můj sen třpytí se zatím jen ve hvězdách,
já chci snést na zem jeho zář.
Kdo pak mi ta křídla nasadí,
kdo pak mě ze snění probudí?

Chci žít svým snem, nechci už pouze spát,
chci udělat ho dnem, který bude za to stát.

Cítím na sobě ty pohledy,
které na chyby neberou ohledy.
Ale já nechci už se bát,
svůj sen světu dnes chci dát!

Chci žít svým snem, nechci už pouze spát,
chci udělat ho dnem, který bude za to stát.


Každý máme svůj sen, tak neboj se a pojď, svoje mindry zahoď kámo, svět je tvůj, tak pojď. Čeho se bát? Neúspěchu? Každý jsme jen člověk! Musíš svoje city tam dát, tak neboj se a pojď, nechtěj to hned tady vzdávat, svět je tvůj, tak pojď!!!

Chci žít svým snem, nechci už pouze spát,
chci udělat ho dnem, který bude za to stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama