Březen 2011

Přes soužení most

15. března 2011 v 15:34 | Mikča ;) |  básničky

Přes soužení most


Kolem sebe se dívám
a šťastné tváře hledám.
V šťastných tvářích šťastný smích,
však nacházím jen smutek v nich.

Smutné oči, smutný pláč,
nač se stále trápit, nač?
Soužení je víc než dost,
pojďmě přes něj stavět most!

Most z úsměvů a radosti,
pomůže nám humor -
dobrák od kosti.

Veseleji hned tu je,
každý teď řeku smutku přepluje.
Smíchu však není nikdy dost,
rozdávej úsměvy pro radost!

Jak básníkům chutná život, když bojují za své iluze :)

10. března 2011 v 19:49 | Mikča ;) |  básničky
(pozn.: název je opět vypůjčen z filmu z důvodu návaznosti na předchozí článek Když básníci přicházejí o iluze. Obsah textu s filmem nijak nesouvisí!)

aneb

Dobojováno


Krize snad je zažehnána,
odlétla již černá vrána,
která AK sužovala.

Mnoho lidí najednou
muselo ven za vránou.
Brána se jim zavírala.

I já byla mezi nimi
poslána pryč za vranami.
Však jen tak jsem to nenechala.

Co se totiž AK týče,
já mám vlastní dlouhý výčet,
nerada bych odcházela,

s Kittanyou jsem bojovala,
s archívem jsem bojovala,
a teď se nechat vyhodit vyřadit?

Pravda, moc se mi už nechtělo
řešit tohle rodeo,
pak jsem se však odhodlala,
Standovi se odvolala.

Věřte, milí, nebo ne,
stojí za to napsat těch pár vět,
když vám potom Standa řekne:
" V pořádku, VÍTEJTE ZPĚT!"


Když básníci přicházejí o iluze aneb AK už mi neříká člene

4. března 2011 v 21:16 | Mikča ;) |  Co se mi honí hlavou
A je to tady. Pekelný ortel byl vyřčen. Čistka byla provedena. Radost. Zklamání. Zanevření. Vztek. ZMATEK.
Zachvacuje mě najednou silný pocit deja vu. Vždyť je to tak podobné událostem z července 2010, kdy se celý klub otřísal pod silnými nesmlouvavými údery Kladiva. V poklidu jsem si uživala letního sluníčka a netušila jsem, že Kittanya si na mě posvítila a mě každou vteřinou zasypává písek z limitu nelítostně odpočítávajícího dva měsíce poslední šance. Když jsem to zjistila, měla jsem sto chutí se na nějakou nápravu vykašlat. A taky jsem to udělala. Na poslední chvíli jsem si to ovšem rozmyslela a přecejen archiv vyklidila.
Dnes je to podobné. Na horách mě ani nenapadlo přemýšlet nad osudem svého blogu. Zvláště potom, co jsem se nechala slyšet, že i když beztak z klubu vypadnu, pořád mu budu fandit. Tvářila jsem se statečně, že mi to je vlastně jedno, jak můj blog dopadne. Ale ve skrytku duše jsem však stále uchovávala iluze o tom, že můj blog snad bude dost dobrý na to, aby prošel. A tak, když jsem přijela dnes z lyžáku, jsem si jen tak mimochodem vzpomněla na slibované rodeo a zašla na výpis členů AK. Když jsem zjistila, že moje přezdívka už tam není, nejdřív řekla jsem si, no tak což, ale určitému smutku se nemohu vyhnout.
Víte, když si člověk zmapuje všechno, co udělal, jak se snažil a jaká práce zůstala za snahou zůstat v AK nejen při zmiňovaném Kladivu, přece mu to přijde líto, když to teď přichází vniveč.
Každý máme svůj sen. Někdy si neuvědomuji, o čem je vlastně ten můj. Ale vím, že jedna z jeho součástí je i trochu se zviditelnit jako spisovatelka. Ale ne z povolání, nebo vynucenosti, ale abych psala lidem pro radost. AK mi tak trochu pomáhal prodírat se těžkými začátky a také shánět a utvářet si své čtenáře. Teď mi to přijde líto, avšak snad moji "blogoví přátelé" na mě nezanevřou, i když jich většina v AK zůstala a budou mě i nadále povzbuzovat.

a teď už to víte, jaké to je, když básnici přicházejí o iluze... (mimochodem je to zparafrázovaný název filmu, který vůbec neznám, ale myslím, že se ten název hodí k tomu, co teď prožívám)

Jsem tedy z AK venku. A co dál? Vím, že je tu možnost konzultace verdiktu se Standou, ale mám strach, že bych se neuhájila. Ovšem možná to zkusím, alespoň se dozvím jeho názor. Bude to těžký boj, tím těžší, že to bude boj na vlastní pěst. Byla bych ráda za vaši podporu, ale je tu vůbec někdo takový, kdo by se mé práce zastal? Někdy, hlavně nyní, tomu moc nevěřím... Nechci ovšem fňukat a házet flintu do žita. Stále to budu já, stále budu psát básničky a nedokončený povídky, stálě vám budu vykládat moje příhody a postřehy ze života, stále budu číst vaše ohlasy a těšit se z každého nového komentáře.

Jsem tu pro VÁS!
Vaše Mikča!