Květen 2011

Čím se poslední dny zaměstnávám

29. května 2011 v 22:00 | Mikča ;) |  Moje fotky a obrázky
Letošní školní rok byl pro mě ve znamení mnoha událostí. Kromě přijímaček, soutěží v klavíru, Slavíčka a jiných akcí to je také 7., absolventský ročník výtvarného oboru při zušce. A proto se poslední dva týdny zabývám malováním a kreslením. Není to nic světoborného, ale snažím se:) Však posuďte sami :



Tak s touhle botou jsem se dneska zlobila celý den, ale výsledek nakonec není tak zlý...



Méně zdařilé, ve výtvarce jsem ještě musela přemalovat pozadí, protože bylo moc vodové :) Ale dá se to :)

Mám ještě asi Dvě další dílka, ale ta si necháme na příště :) dnes se loučím. Dobrou noc :)


Chuť začít odznova

8. května 2011 v 15:41 | Mikča ;) |  Tento blog
Zdravím včechny věrné i nevěrné!
Tak mě zase jednou přepadla ta vtíravá myšlenka začít úplně odznova. Začít jinak, začít jako jiný člověk, začít bez podoby, bez čtenářů, bez známých, bez předsudků, bez starostí... Je to pokušení, ale vím, že i kdybych stokrát začala, stejně skončím zde, protože nemám to srdce se odtud vystěhovat a nechat vás opuštěné. Nemám to srdce zahodit téměř dva roky a půl práce, dva roky a půl vzpomínek, dva roky a půl času ztraceného času nad 202 články, které byly doposud napsány.

Víte, je mi líto, že poslední dobou se uchyluji pouze k psaní básní. Ale nějak jsem ztratila smysl psaní povídek. Postrádám význam tohoto žánru a nechápu, kde jsem dříve brala tu inspiraci. Nechápu, jak to ostatní dříve mohli číst... Jsem jako jiný člověk, člověk, který postrádá mé staré dobré charakteristické já, které ještě nedávno mohlo hrdě kráčet světem za svými ideály. Chybí mi cíl, chybí mi chuť, chybí mi radost ze života. Ale není to chvilkové, nýbrž dlouhodobé, už delší dobu se přistihuji, že je mi opakovaně smutno a opakovaně se mě zmocňuje osamocenost - hlavně po večerech. Jako bych žila více životů, jako bych měla více podob, ale má vlastní osoba jakoby pozbývala to pravé identické já. Jsem v období hledání, doufám, že se vydám správnou cestou a vytvořím si svou vlastní osobnost... K tomu ať mi pomáhá Bůh.

A jen pro zajímavost - pojďme si ukázat mé dva zoufalé pokusy o nový začátek zde, v blogovém světě, teď už stejně není co skrývat.

Třetí v pořadí...

5. května 2011 v 19:13 | Mikča ;) |  Something about me
Mezi svými sourozenci jsem třetí od konce.
Do Třebíče jsem si podávala přihlášku jako třetí dítě z naší rodiny.
Podávala jsem si ji na poslední chvíli jako přihlášku na třetí školu.
Třebíč jsem považovala za možnost až třetí v pořadí po Brně a Znojmu.
Včra jsem zjistila, že jsem v Brně byla třetí přijatá (ale už mám zápisový lístek v Třebíči).
asi Někdo chtěl abych byla klidná, a proto jsem dnes zjistila, že i v Třebíči jsem třetí přijatá.
A tak jsem jako třetí dítě z naší rodiny šla na školu, na kterou jsem se jen tak, aby třetí přihláška nezůstala bez použití, přihlásila a kterou jsem původně považovala jen za tu třetí možnost a kde jsem v přijímacím řízení skončila třetí...

Čekání na inspiraci

1. května 2011 v 14:24 | Mikča ;) |  básničky
ČEKÁNÍ NA INSPIRACI

Básník má celý svět
pod sebou u nohou,
pokud sled ladných vět
láska a krása přemohou.

Z boháče chudák
však rázem může být,
když se ho inspirace
rozhodne opustit.

Ta ovšem nejradši
nepozorovaně odchází.
Básníka uvede do světa reje,
tomu pak postupně hlava prázdnotou zeje.

Básník rejem světa zaměstnán,
nic netušíc chová se jak velký pán.
Bohatství do všech stran rozhází,
ani si nevšimne, že inspirace odchází.

Až jednou opět zůstane sám,
aby si srdce v báseň vylil,
zjistí, že v sobě jen prázdno má,
že nemá nic, s čím by se podělil.

Zoufale přemýšlí,
o čem by báseň psal,
čm vhled by přikrášlil
a jakou by jí duši dal.

Nedaří se mu však
nacházet ta správná slova,
nápady jsou jak rychlý vlak,
jak mžik a pak zas ta prázdnota holá.

Zu básník poznává,
že najednou je sám,
že múza vrtkavá
zdobí už jiných rám.

Vzdává boj se slovy,
vzdává boj se světem,
neslyší pomluvy,
něco mu chybí jak golemu šém.

Šém, který zprovozní mysl,
šém, který srdce naplní,
aby zas básně psát mohl,
básně o kráse i trápení.

Bezradný básník
k okénku usedá,
snad někdy vrátí se
múza, co mu nový život dá.