Červen 2011

Konec světa

5. června 2011 v 20:06 | Mikča ;) |  básničky
Tak v podvečer přijdu do pokoje a mám zase chuť něco napsat. Něco veselého, něco rozverného, něco pro zasmání. A tak vznikl základ k písničce, u které se představuju nějakou pořádně drsně-veselou melodii. Mám z ní strašnou radost, i když je to taková blbost. Lidi já vás miluju :D
pozn: nevím proč mě napadl zrovna tenhle název, ale líbí se mi, možná proto, že s textem vůbec nesouvisí :D

KONEC SVĚTA

1. Přestávám - se zlobit,
přestávám - tě trápit,
přestávám přinášet neklid,
chci se jen smát a radost mít.

Přestávám - se hádat,
"Přestávám tě chápat"
Chci se jen smát, ve štěstí žít,
chci se jen smát a ve dne snít.

Ref.: Vždyť slunko není na baterky
a svítí pro kluky i holky,
zalez dom, kdo máš teď pindy,
no time pro stížnost, až jindy...

2. Přestávám - být smutná,
přestávám - cítit dusna,
přestávám se bouřky bát,
teď každý ví, chci se jen smát.

Přestávám - hrát kostky,
přestávám stahovat přesky,
já radost mám a nechci spát,
já radost mám, chci se jen smát!

Ref.: Vždyť slunko není na baterky
a svítí pro kluky i holky,
zalez dom, kdo máš teď pindy,
no time pro stížnost, až jindy...

Mezizpěv: ... povíme si o bolesti
a o tom, co nám cestu klestí,
teď rozjímej, radím beze lsti,
co je pravé lidské štěstí.

3. Přestávám přinášet rozruch,
přestávám - být zloduch,
přestávám žít pro bolest,
teď je čas pro radost kvést,
PRO RADOST KVÉST!!!

(PS : zvlášť tenhle text si rezervuju pro sebe!!! :) jakékoli okopírování bude po zásluze potrestáno :D)

Jackie Evancho, Patrícia Janečková, Rebecca St. James a já

5. června 2011 v 16:52 | Mikča ;) |  Hudba
Hudba mě provází už od malička. Ještě když jsem byla na houbách, už se skrze maminku a tatínka ve mně hudba usazovala a vytvářela si tam své místo. A nyní je na mě, abych jí z chaloupky se základními životními potřebami vytvořila hrad a zámek. Jenže je ještě tolik jiných věcí, které by rády v zámku bydlely.

Mám tolik zájmů, že ani jeden nestačím pořádně rozvíjet. Sport, divadlo, psaní, kreslení, ruční práce, korálkování, literatura, klavír, zpěv, kytara, tanec, fotbal, výlety a turistika a spousty a spousty věcí, které mám ráda a kterými jsem se určitou část v životě zabírala, popřípadě zabírám. K tomu ještě škola a denní povinnosti a už vůbec nevím, KDO VLASTNĚ JSEM?

Kdyby mi někdo položil velmi prostinkou, jednoduchou otázku - Jaký je tvůj životní sen? Věříte, že bych nedokázala odpovědět?

Jaký je můj životní sen? Jaké je mé přání, za kterým se celý život ubírám? Mám takové vůbec? Mám v životě pevný cíl? Nebo jsem pouhá hračka osudu, která bezcílně bloumá z jednoho koutu do druhého?

Jistě, je tu jeden nejzákladnější cíl, který je pro mne, jakožto pro aktivního katolíka, nejdůležitější a samozřejmý, a to dostat se do nebe. Ale co mohu udělat proto, aby můj život na zemi nebyla nuda? Aby z mého snažení o dobro měl taky něco někdo druhý?

Jen se podívejte na tu sladkou neuvěřitelnou Jackie Evancho:
(zdroj youtube.com)

Tato malá zpěvačka už má svůj sen. Má ho v rukou, je to sen, který se stal skutečností. Jenže tak krásný hlas si určitě nevycucala z prstu. Možná je to ten problém, který mi brání uspět. Vytrvalost. Dnes už vím, že přestat s docházkou do zpěvu v zušce byla ta největší konina, kterou jsem za celý svůj život udělala a vidím, jak mi teď hlasová průprava schází. Chci začít znovu, ale víte, jak je těžké se vracet k tomu, co už jste jednou zahodili? Na to místo nastoupila kupa jiných věcí a najednou není kdy...

Čas je mým pánem

4. června 2011 v 19:28 | Mikča ;) |  básničky

ČAS JE MÝM PÁNEM


1. Ráno se probouzím za křiku budíku,
vztekle se obracím, snad ještě chvilinku
můžu tu spát, vždyť pár minut mám,
musím však vstát, když čas je můj pán.

Ref.: Ráno mě honí a přes den předbíhá,
o svátcích voní a rychle ho ubývá.
Stále má odvahu facku mi dát
a když mám nehodu, nechá mě stát.
Čas je mým pánem, spěchá furt pryč,
nešetří bahnem a v ruce má bič.
Přítomnost je jako krátký okamžik,
minulost vládne a s ní první hřích.

2. Čas na mě doráží ve dne i v noci,
nikdy mi nestačí, má mě v své moci.
Chci si už žít tak, jak uznám sám,
nač se však přít, když čas je můj pán.

Ref.:

3. Už při narození čas si mě vzal,
do klína trápení a pot mi dal.
Je to zlý sen, přec skutečnost sama,
čas je mým pánem a slova jsou marná.

(Je to pouze provizorní rozdělení, už na počátku ale plánované jako píseň. Nakonec to možná není úplně tak, jak bych si představovala, ale myslím, že to není tak zlé)