Sláva bolí 2/2

18. července 2011 v 15:40 | Mikča ;) |  povídky

A tak jsem napříští neděli stála v hotelu Paris připravená světu ukázat, co ve mně dřímá. Doma o tom něvěděli, ale což, poslední dobou stejně nevěděli vůbec nic a ani se nezajímali. Skoro jako bych pro ně ani nežila. Někdy mě to mrzelo, ale pak jsem si zase uvědomila, proč to tak je a byla jsem ráda za to, jak to je. Jely se mnou holky a ty pro mě byly v téhle chvíli důležitější. Na castingu se nás sešlo asi tři sta padesát. Přišli kluci i holky z různých koutů kraje a já si uvědomila, jaká to vlastně byla klika, že to bylo pro mě tak blízko. V hotelu jsme museli nejprve vyplnit nějaké dotazníky, pak nám bylo přiděleno číslo a postupně jsme předstupovali před tříčlennou komisi a zpívali. Dostala jsem číslo 39, takže na řadu jsem měla přijít celkem brzy. Měla jsem trochu trému, ale holky mě pořád uklidňovaly, až ze mě nervozita spadla. Když jsem šla před porotu, myslela jsem jenom na to, proč jsem tam vlastně byla. Chtěla jsem lidem, hlavně mamině, ukázat, že umím zpívat a že mám na to, prosadit se v showbyznysu. Porota byla usměvavá a vstřícná. Po mém zpěvu zůstali všichni její členové jako omámení. Vybrala jsem si jednu z našich Mad Chordských skladeb a očividně na ně zabrala. Pochválili mě a postup jsem měla v kapse. Věř mi, Maxi, byla jsem šťastná jak blecha! Konečně budu mít možnost něco dokázat! Konečně světu předvedu, že umím zpívat a že můj zpěv může přinést radost i druhým! Že se svým zpěvem dokážu proslavit. Tehdy jsem ale ještě nevěděla, za jakou cenu. Nevěděla jsem, do jaké bolesti se tak ochotně vrhám.


Po tomto počátečním kole nás zůstalo asi šedesát. Měli jsme být ubytováni na tom hotelu kvůli intenzivní přípravě na kola další, takže to už jsem oznámit rodičům musela. Překvapila mě jejich chladná reakce. Za tu dobu už jsme se sobě tak odcizili! Jen tatínek se na mě slabě usmál a popřál mi hodně štěstí. Bylo mi to až trochu líto, že to s naší rodinou takhle dopadlo, ale co se dalo dělat? Tohle byla tvrdá realita a já si musela začít zvykat na to, že ne všichni mě budou mít s mým zpěvem rádi. Naštěstí tu byly ještě moje věrné kamarádky. Volala jsem jim z hotelu každý den a okamžitě jsem jim oznamovala každý nový postup. Radovaly se se mnou a podporovaly mě. Ovšem s ostatními soutěžícími jsem si nějak nerozumněla. Kapely byly v jiné kategorii, ale sóloví zpěváci pro mě taky neměli vlídný pohled. Byly tam holky a kluci převážně kolem dvacítky a snad záviděli, že mi to tak jde. Porota mě totiž neuvěřitelně chválila a vždycky mě bez váhání poslala do dalšího klání.
Čím výše jsem postupovala, tím všechny nácviky a programy se soutěžícími přibývaly. Dopoledne jsme zkoušeli, odpoledne chodili na plavání, do posilovny, nebo něco podobného, večer jsme točili rozhovory pro rádio, fotili se a opět trénovali a teprve kolem půl jedenácté jsme měli klid. Věnovala jsem se přípravě na další kola doopravdy intenzivně, štvalo mě, že mě soupeři nemají rádi a pomlouvají mě. Chtěla jsem jim ukázat, že nemají proč, a proto jsem doopravdy hodně makala. Večer jsem byla ráda, že můžu jít konečně spát. Semtam jsem napsala esemesku domů nebo holkám, ale bylo toho tak moc, že jsem psala čím dál míň často. Nějak mě to však netrápilo. Neměla jsem čas nad tím přemýšlet.
Úspěšně jsem postupovala, až jsem se dostala do posledního finále. Soupeřila jsem s jedním fakticky dobrým klukem. Toužila jsem ho porazit. Pečlivě jsem zvažovala výběr písničky, které jsem se po té věnovala ve dne v noci, abych nacvičila správnou anglickou výslovnost, frázování, dynamiku. Navíc toto velké finále mělo být přímo přenášeno nejen do rádia CzechHits, ale také do televize, tak jsem si dávala záležet a měla jsem radost, jak mi to jde.
Den před finálem, když jsem přišla po celodenní přípravě konečně na pokoj a mohla jsem si na chvíli zapnout internet, všimla jsem si nového e-mailu. Byl od Dity. Zaradovala jsem se, už dlouho jsem neměla holkám čas napsat a byla jsem ráda, že se ozvaly alespoň ony. Jeho obsah mi však vyrazil dech. Dita psala, že je sice skvělé, že jsem to dokázala dotáhnout tak daleko, ale že je škoda, že v prostředí hvězd si ani nevzpomenu na svoje staré kamarádky. Že prý jsem je odložila na vedlejší kolej a dala přednost "nafoukaným ksichtům" z rádia, že to takhle dál nejde, že je jim to líto, ale že už se mnou nebudou počítat. Navíc se jim prý ozvala jedna holka, jestli by nemohla zpívat v naší kapele a oni ji přijaly, protože já na ně teď stejně nebudu mít čas, když vyhraju a stanu se slavnou. Podepsaly se pod to všechy tři. To mi vehnalo slzy do očí. Tohle jsem přece nechtěla. Ztratit tři nejúžasnější holky na světě. Copak už mě toho nebolelo málo? Chtěla jsem jim odepsat, ale přišel jeden z pořadatelů, že mám jít spát, abych na své velké finále byla fit. Já jsem však nemohla usnout. Ten e-mail mi podrazil nohy. Nechápala jsem, co holkám přelítlo přes nos. Vždy mě dokázaly pochopit a najednou mi udělají tohle den před nejdůležitější událostí v mém životě? Bylo to strašné.
V ten můj velký den jsem byla jako bezduchá. Maskérka měla co dělat, aby zakryla fialové kruhy pod očima, kadeřnice se zase prala s mými rozcuchanými vlasy. Ani se mi nechce na to vzpomínat. Však ty víš, jak to nakonec dopadlo. Ale i když jsem tu soutěž vyhrála, ten večer jsem si to nedokázala uvědomit. Snažila jsem se, aby to nešlo poznat, ale byla jsem smutná. Nešlo nebýt! Když jsem si vzpomněla, co všechno jsem s Táňou, Ditou a Soňou prožila, bylo mi do breku.
Hned po skončení soutěže se ozvalo slibované nahrávací studio. Týden jsem si to rozmýšlela, než jsem nakonec kývla. Nechtěla jsem zanevřít na hudbu, jedinou věc, která mi zůstala. Jedině ponořená v ní jsem zapomínala na své denní útrapy. Ovšem k podepsání smlouvy byl potřeba i souhlas rodičů. Mamka rezolutně odmítla mít s mým zpěvem cokoli společného a i taťka se tvářil rozpačitě. Nakonec bylo domluveno, že po dobu nahrávání budu bydlet u tety. Měla svůj byt blízko nahrávacího studia, což bylo plus, a byla pravda, že i když jsem ji roky neviděla a ani se po dobu soutěže neozvala, přijala mě s nadšením. Jistě si ji, Maxi, pamatuješ. Vždyť to byla právě ona, kdo mi Tě tehdy na mém prvním koncertě představil. Ale i ji moje neustálé pracování na nahrávání CD brzy omrzelo a za tři roky, kdy mi bylo osmnáct, mi oznámila, že když jsem plnoletá a mám teď dost peněz, mám si najít nějaký byt, že na tohle ona nemá, aby mě pořád hlídala, jestli se učím, připravuju poctivě na písemky, do toho to zpívání a to moje věčné lítání po koncertech. Svým způsobem jsem ji chápala, pro mě taky bylo obtížné si denní program uspořádat tak, abych všechno stíhala. I proto jsem souhlasila a odstěhovala se do malého bytu, ve kterém už rok bydlím a jsem jakž takž spokojená.

Tím, Maxi, jsem se dostala na konec svého příběhu. Nyní jej znáš a snad pochopíš, proč nechci dovolit, abychom byli víc než přátelé. Vždyť po těch všech odcizeních a zradách dobrých přátel si nedovoluji očekávat, že by se našel někdo takový, kdo by pochopil můj vztah k hudbě a kdo by to se mnou i přes mé věčné zaneprázdnění vydržel. Kdo by pochopil, že hudba je celý můj život, že je jedinou mou opravdovou přítelkyní, která pro mě má lék útěchy. Nezbylo mi nic, než zástup přelétavých fanoušků, zlomyslný bulvár, prázdný byt a rty pro prázdný úsměv na koncertech.
Promiň, ještě jsi tu Ty. Moc pro mě znamenáš, ale pochop mě!
Děkuji za všechno, co pro mě děláš!
S pozdravem
Tvoje věčná dlužnice
Klaudie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kittka Kittka | Web | 18. července 2011 v 16:45 | Reagovat

Ahoj, 19.července 2011 bude na mém blogu oslava na počest blogu. Budeme se bavit o fotografiích, Hello Kitty a kočkách. Tohle jsou jen základní témata, ostatní témata si vybereme při diskuzy. Pokud se chcete zůčastnit, vyplňte přihlášku/anketku pro přihlášení, ale není to úplně povinné.
Pppa, a promiň za reklamu! ☺

2 Jasmína Jasmína | Web | 18. července 2011 v 16:57 | Reagovat

Na to, že sem nečetla první část se mi celkem podařilo pochopit podstatu..
A zaujalo mě to, určitě si přečtu povídku úplně od začátku :)

3 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 18. července 2011 v 22:47 | Reagovat

Zhltala jsem obě části, moc povedená povídka!!!

4 Příšerka s.r.o. Příšerka s.r.o. | Web | 20. července 2011 v 18:28 | Reagovat

Páni, to bylo super :) moc pěkně se to četlo, jen tak dál ;)

5 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 21. července 2011 v 22:09 | Reagovat

Tak jsem se dočkala konce, povedené, ale přiznám se, že jsem čekala nějakou tragédii:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama