Věčné probuzení

13. září 2011 v 21:08 | Mikča ;) |  básničky

Jen malé hvízdnutí
a záblesk v dáli,
myšlenek pohnutí
na malou chvíli.

Paprsek tenoučký
jak nitka stříbrná
spojuje hvězdičky
z nebeského dna.

Ta noc je mladá
a paprsek sílí,
ticho tě hledá -
jen myslivec střílí.

Slyš - jaký to najednou klid a řád,
jenž šero dává stínům.
Jen jedno ruší tajemný chlad,
jen jedno má ve vínku prazvláštní um.

Um, který boj proti tmě vyhrává,
um, který stíny pohltí.
Paprsek stříbrný neváhá,
je to on - nástrahy temnoty zhatí.

Už rozlévá se po tváři tvé,
cítíš, jak ti prosakuje kůží?
Dotkni se té záře stříbrné,
která tak nádherně vzpruží.

Natahuješ prsty a v okamžiku tom,
kdy konečky ucítíš zářivé chvění,
proletí oblohou veliký hrom,
všechno se najednou úplně změní.

Paprsek, co spojil západ s východem,
rozevřel se do šíře celého nebe.
Je to jak dávno zapomenutý eden,
ten pohled do prázdna tě zebe.

Však stříbrná zář přechází ve zlatou
a objímá tě, dítě bezbranné.
"Už nemusíš se bát," šeptá a dlaní spjatou
bere tě tam, kde věčný oheň lásky žhne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama