Říjen 2011

Redaktorkou? Novinářkou? Proč ne!

28. října 2011 v 14:29 | Mikča ;) |  Ze života gymnazistky
Prodloužený víkend o dvoudenní soutředění a následně celý týden prázdnin. Tak takhle se mají studenti Katolického gymnázia a navíc ti, kdo navštěvují tamní scholu.
Já jsem se rozhodla úterní ředitelské volno věnovat návštěvě mé milované základní škole. Absolvovala jsem ji navíc se sestrou, takže jsem si nepřipadala ani tak trapně, když jsem se zvoněním stoupala do školní chodby. Jako první si nás všimla moje bývalá češtinářka, která si pak během dne s námi asi nejvíc povídala. Navštívili jsme dvě hodiny mladších žáků, popovídali si s několika učiteli a pak zase mazali domů. Nic neobvyklého.

Probdělá noc

27. října 2011 v 16:40 | Mikča ;) |  povídky
Ležela jsem v posteli a zírala do stropu, který odrážel divně naoranžovělé světlo stolní lampičky. Co má za problém? V pokoji bylo absolutní ticho, ale stejně jsem se nemohla ubránit pocitu, že slyším odkudsi zaznívat ne zrovna přátelské hlasy. Vtom někdo jemně zaťukal na dveře. Nebo ne? Není to jenom záblesk mého pološíleného podvědomí? Pořád čekám, že se jednoho dne objeví. Jen tak někde najednou. Sním o náhodném setkání na ulici, v obchodě, ve vlaku nebo v kostele, kam poslední dobou čím dál častěji chodím, i když vlastně nevím proč. Kdekoli, kdekoli, kde bude on. Teď! Znovu zaťukání. Zřetelnější. Zamrkám a snažím se zaostřit. Kdybyste mě teď viděli, možná byste zjistili, že když takhle napínám zrak, vypadá to docela děsivě. Alespoň to tvrdila Bajča, když jsem u ní jednou přespávala. Jak je to dlouho? Moc ne. Tak pár týdnů. Ale člověk nesmí všemu věřit. Dnes je svět prolhaný a zkažený, že ani rohatej se v něm nevyzná. Stejně, jako já se nevyznám. Ale ne ve světě, ani v čertech, ale v něm. Co se mu stalo? Stále nemůžu najít tu správnou odpověď. Ozvalo se tlumené zavrzání dveří. Prudce jsem obrátila hlavu.

Smím prosit, Jiříku?

25. října 2011 v 19:23 | Mikča ;) |  Ze života....
Nedávno jsem se vrátila k jedné otázce, kterou jsme řešili loni na základce. Aneb jedná se o to, že v dnešní době se v civilizovaném světě obrátilo postavení ženy o 180°. Žena se osamostatnila, začala studovat, převaha dívek na precizních vysokých školách už není žádnou výjimkou. Ženy se dostávají do vůdčích rolí a pomalu svou inteligencí a kariérou dostihují (nebo už přesahují?) muže.

Dneska co si žena neudělá sama, to nemá. A říká se, že gentlemani pomalu mizí z povrchu zemského. Ale holky, ruku na srdce, nemůžeme si za to tak trochu samy?

Zaujala mě myšlenka z hodiny Etiky a Etikety, kterou máme na gymnáziu. "Žena musí dát muži prostor, aby projevil svou galantnost." Krásná myšlenka, ale i mě se vybavuje odpověď: to bych se načekala...

A tak jsem si jednoduchou otázku položila sama sobě: byla bych schopná čekat, až za mnou přijde muž první například požádat mě, jestli bych mu nedělala taneční partnerku na místním plese? Nebo kdyby se mi nějaký kluk líbil, čekala bych, jestli přijde první on?

... to bych se načekala...

Je to zvláštní a i mně to připadá obrácený naruby, postavený na hlavu, přitažený za vlasy a zkrátka nesmyslný. Ale sama už si dneska nedokážu představit, že kdyby přišla učitelka a řekla: "Máte předtančení na školním plese, najděte si k sobě partnery," tak že bych seděla a čekala, jestli náhodou nějaký kluk přijde. To už bych sama šla a požádala ho. Nebo kdyby se mi líbil nějaký kluk, asi bych na něj nedělala oči a čekala, co se bude dít dál (nehledě na to, že tohle vůbec není můj styl), ale asi bych šla a snažila se s ním nějak seznámit a SPŘÁTELIT (obecně preferuju vztahy založené nejprve na vzájemném poznání osobnosti toho druhého, než stavěné na tělesném styku).

Na druhou stranu, možná je to to, proč kluci tak často střídají holky. V klucích je odjakživa alespoň nitka rytířské krve a když jim teď padáme do klína a hnedka jim všechno dáváme. Nebaví je to. Protože pak už nemají co objevovat, nemají za co bojovat...

Těžko říct, ale rozhodně mi tahle situace nepřipadá v pořádku. Vnímám to jako potlačení jakéhosi přirozeného zákona. Je to jak kdyby slepice naháněla kohouta a ne naopak...

Je to docela zajímavý podnět k diskuzi. Co si o tom myslíte vy? Jak je to u vás?
Díky za vyjádření...
Mikča

Pastelka - básnička

10. října 2011 v 19:09 | Mikča ;) |  básničky
Pro chvilky oddychu s vínem či kávou,
A pro vzlet fantazie skrz dlaně tvé,
S ladností poslouží to dřívko s tuhou,
Tuhou, jež zachytí tahy živé.
Eden to nádherný, samotný ráj,
Lehkými barvami jak duhou tkaný,
Kterou chceš barvou, takovou hraj
A obraz bude jak veršem psaný.


Dotek podzimu

5. října 2011 v 20:34 | Mikča ;) |  básničky

Dotek podzimu

Do ruda barví se slunce podzimní,
Když se na večer k obzoru sklání.
Den se krátí a noc síly nabývá,
Ospalá vůně se krajinou rozlévá.

Sychravý vítr se ulicí prohání,
Barevný lístek sfoukne ti do dlaní.
Smutek tě uchvátí, když ucítíš chlad,
Má tě na světě vůbec někdo rád?

Pohled, jak příroda před zimou usychá -
Pro bolavé srdce žádná útěcha.
Však neklesej na mysli, hleď ještě dál,
Po zimách, podzimu, je vždy čas jar.

Podzim jen usínání a zima spánek -
Po roce blahodárný odpočinek.
Po zimě zase jaro přijde,
Měsíc zajde, slunce vyjde.

Stačí jen naději mít,
Tu ti nikdo nesmí vzít,
Že po zimě přijde zas,
Rozkvetlý to jara čas.