Září 2012

Dva a půl dne školy

27. září 2012 v 20:05 | Mikča ;) |  Ze života gymnazistky
Tento týden ve škole byla celkem flákárna. Polovina děcek z naší i jiných tříd jeli nach Deutschland na výměnný pobyt, takže jsme byli spojení se sextou. Já jsem kvůli alergologii navíc přijela až v úterý během dne a zítra je svátek, takže už pěkně sedím z intru doma a odpočívám.

Možná kdyby nebylo taneční, měla bych sto chutí tento týden zůstat doma, ale nakonec jsem ráda, že jsem přišla. Probírali jsme o sto šest a spolužačka naznala, že až se ostatní vrátí z Německa, tak se z toho po..... . Ale byli i učitelé, kteří pochopili, že s takovouhle směskou děcek nic nenadělají, a tak jsme se i v některých hodinách mohli trochu uvolnit...Ale už se mi po děckách z naší třídy stýská, bez nich to fakt není ono... vážím si kolektivu, jehož můžu být členem...

Letos jsem si toho na sebe naložila doopravdy hodně. Chodím do Zušky na klavír, absolvuji lekce tanečních, (ne)úspěšně zachraňuji naši upadající školní scholu a aby toho nebylo málo, přihlásila jsem se konečně taky do florbalu, který mě vždycky bavil. Do toho mám ještě povinnosti do školy a spousty dalších koníčků a takových bokovek jako je naše farní spolčo, začínající ochotnický divadlo; z koníčků korálkování, zpěv, četba,...

Vždycky jsem si představovala ty všestranně nadané lidi, kolik toho za ten týden stíhají, až se pomalu stávám jedním z nich. Asi trochu hledám, jaký životní styl mi sedne, ale nevím, jestli je tohle úplně co chci. Já mám totiž ráda taky čas na odpočinek, kdy se prostě můžu chvíli jen tak "flákat" a tohohle času už mi moc nezbývá. Snažím se potřít svou lenost, ale bojím se, že ta hranice mezi zdravým "podnikáním" a blázněním za každou jiskrou je velmi tenká...

Aneb jak řekl otec Michael, co nás měl na duch. obnově: Někdy může být pro člověka četnost jeho obdarování i přítěží, (...) ale nebojme se zkoušet nové věci, ovšem uvědomme si, kdy je to jen pro "naši orientaci" a kdy už s tím začneme otravovat druhé...

Prázdno v srdci

5. září 2012 v 20:27 | Mikča ;) |  básničky
Tak jsem opět trošku básnila a svůj výtvor vám dnes přináším. :)

Prázdno v srdci

Už dozněla milostná píseň,
Už řekl jsi svá slova loučení,
Pryč už je také smutná tíseň,
Skončilo citové mučení.

Pohlédni do tváří svých přátel,
Zeptej se jejich očí.
Co jim asi chybí v dnešním světě, kde všechno je možné?
Kde pro světa slávu málem jen otočit prstenem stačí?

Už dozněla sláva vynálezů,
Vše, co jsme potřebovali, dávno máme.
Toneme v tocích módy plných jezů,
V přemnožství věcí se utápíme.

Pohlédni však do tváří svých přátel,
Zeptej se jejich srdce.
Je toto smysl, který každý živý hledá?
Nebo jen ve dne sami sebe klamou a v noci nad tíhou lži pláčou hořce?

Už dozněla radost mnoha lidem v srdcích,
Už plamének touhy v jejich očích pohasl.
Prázdno, jen síť povinností denních,
A našim očím věčný spěch stín smutku přinesl.

Pohlédni však do tváří svých přátel
A někdy se zeptej - jak se máš?
Zastav se na chvíli v tom uspěchaném světě,
Dnes je jen na tobě, čemu přednost dáš.


poslední z AK básnění

3. září 2012 v 19:32 | Mikča ;) |  básničky
Přináším vám ohlédnutí za prázdninovým básněním. C_c nás překvapila svým odchodem a náhlým rozloučením. Nicméně naše poslední dílka uveřejnila. Téma bylo libovolné, ale dílko muselo být psáno tirádovým veršem (schématicky: aaaa). Připojila jsem se i já a napsala básničku o čekání.

Čekání

Ach, to věčné nekonečné čekání,
jsme jím už oba unavení.
A místo touženého znamení
přichází jen strach a mámení.

Teď už víš, jak chutná zklamání,
a přec byli jsme oba kdysi plni toužení.
Proč, proč sis vybral mlčení?
Snad nečekals, že to budu já, kdo první krok učiní.

Jsi muž a muži musí být stateční,
teď však již času nazbyt není.
Na řadu přichází loučení,
tak jdi, nenech si ujít zprávy večerní.

Již je čas, co najednou odejít ti brání?
Vždycky jsme oba byli přece svobodní.
Proč náhle i mé srdce slzy roní?
- to nic, to jen vidina nového čekání...

"...tak se ještě přihlásí děcka z 1.A..." "Nehlaste se!"

3. září 2012 v 18:49 | Mikča ;) |  Ze života gymnazistky
aneb první den druháku prožit téměř bez úhony ;)

Mně, a možná i někomu z vás, začal nový školní rok už v neděli v podvečer - stěhováním na intr. Abychom si ještě trošku užili prázdnin, vzali rodiče ještě mé dvě sestry a jeli jsme před Třebíčí do Jaroměřic, podívat se na zámek. Bylo to fajn, člověk si vůbec neuvědomoval, že zítra už je vlastně 2.A :).

Dobrý bylo, když na zahajovací mši říkal náš spirituál. "...Vítám taky nové studenty primy a 1.A ... Přihlásí se studenti primy, je jich letos asi nejpočetnější třída za celou dobu, a teď se ještě přihlásí 1.A" a naše třídní jenom sykla "Nehlaste se!" :D To je fakt děsný.