Říjen 2013

Báseň z hodin fyziky

17. října 2013 v 14:36 | Mikča ;) |  básničky
V poslední době se ve mně začalo opět probouzet básnické střevo. A občas se ozve i ve škole, především ve fyzice.
Fyzika je jedním z předmětů, který mě až tak nezajímá, učebna se nachází ve třetím patře školy s pěkným výhledem na město a když je navíc chmurné počasí, mlha, nebo slabý deštík... a pokud mě ještě trápí nějaká osobní záležitost, tak ruka jede skoro sama. Melancholie je mi zkrátka blízká.

Dnes bych se s vámi ráda podělila o jednu kratičkou básničku z jedné takové hodiny.


Jak to jen popsat?
Probuzení ze sna, smích, či pláč?
Jak němá mohou být někdy slova.

Ale není vždy potřeba mluvit, nač?

Stačí Tvůj jediný pohled,
výmluvnější než tisíc veršů básníků,
a mé skálopevné přesvědčení
mění se v prach roznesený na botách tuláků.

Hledání naděje

11. října 2013 v 21:29 | Mikča ;) |  básničky

Krása světa i života

nebyla by krásou bez trápení.

Jak bychom docenili doktora

bez bolesti - umírání?

Jak bychom pochopili slzy bližních,

kdybychom sami v bavlnce si žili?

Jak bychom mohli odpustit

těm, co nám někdy ublížili?