Taneční endorfiny - aneb radost z pohybu

21. října 2015 v 12:54 | Mikča ;) |  Ze života....
V sobotu nám prvním přímým přenosem z Barrandova začala další řada Star-Dance... aneb když hvězdy tančí. A začala opravdu velkolepě - společnou choreografií profesionálních tančeníků a připojili se k nim i porotci. Nemohla jsem si nevšimnout jak byli všichni usměvaví, radostní a energičtí. Někdo by mohl podotknout - ano, ale to je taková ta herecká maska - oni se přece musí usmívat! Já mu na to ale odpovím - NEVĚŘÍM!

Možná pouze částečně. Člověk se musí ze začátku nějak naučit bojovat třeba s trémou a s psychickým vypětím, a tak třebas nasadí i zmiňovanou masku. Ale jen se na ně podívejte!

Porota


Nemůžu si pomoct, abych se neusmála. Ta fotka je tak dokonalá - doslova z ní srší pozitivní energie. Stojím si za tím, že tanec je jednou z možností, jak proplout životem s úsměvem na rtech.

Abych toto své tvrzení podpořila, přidávám příběh z našeho stužkovacího plesu.

Protože si naše třída ples zařizovala úplně sama (a když píšu úplně, myslím ÚPLNĚ - včetně pronájmu sálu, shánění tomboly po firmách, zajištění hudby, fotografa, kameramana, atp.), samotnému slavnostnímu večeru předcházelo spoustu starostí. Jednou z těch základních bylo i téma plesu - docela dlouho jsme se dohadovali, hodněkrát jsme téma i měnili a ztratili tedy i drahocenný čas, který jsme mohli věnovat vymýšlení a nácviku předtančení. Častokrát došlo i na vážnější neshody, termín plesu se ale i tak nezadržitelně blížil. Naše předtančení jsme nacvičovali vždy v tělesné výchově a občas jsme se scházeli i navíc v odpoledních hodinách. Vzpomínám si, že pod tíhou všech starostí a zodpovědnosti jsme na zkoušky přicházeli unavení a nabručení. Ale na konci dne jsme se loučili plni nadšení a radosti z nově nacvičené části choreografie (byť to pak mohlo vypadat velmi jednoduše, na každý nový prvek jsme hleděli s otevřenou pusou a pocitem, že to nikdy nemůžeme nacvičit, o to větší radost byla, když se nám to za to odpoledne podařilo :)).
Nejvíce se ale síla radosti z tance projevila těsně před plesem...
Zbývala už jen asi hodinka. Vzájemně jsme se nahnali na taneční parket, abychom si naposledy vyzkoušeli naše předtančení. Pozorovala jsem, jak je hodně z nás otrávených, nervózních, myslících na různé starosti (kdo mi pomůže obléknout šaty? to se budu opravdu muset za večer 10x převlíkat? doufám, že ta moje kamarádka dorazí! Najdou ten nový sál, ve kterém to máme? nebo Zajistil někdo tu večeři pro kapelu? Musím ještě zaplatit fotografce ve fotokoutku! Jaktože nedorazili brigádníci do šaten? Cože?! už nejsou vstupní pásky?!) Opravdu jsem se bála, jak tenhle večer skončí. Měla jsem pocit, že se může stát tolik karambolů, že jsme na hodně věcí snad i zapomněli... hrůza!


Seřadili jsme se na parketu, zaujaly dané pozice a čekali. Jakmile zaznělo několik prvních tónů, všem se najednou obličej ROZZÁŘIL a to fakt nekecám! I když už jsme to zkoušeli pokolikáté, opět se stalo, že nás to bavilo! Ta 100% náhlá změna nálady nás úplně rozproudila - všímala jsem si tváří jednotlivých spolužáků a ve všech, do kterých jsem dohlédla, jsem četla radost... A pak, když jsme tancovali už přímo na zahájení plesu a pak tanec ještě reprízovali, byl to neopakovatelný zážitek, věřte mi... Nevěříte - tak se koukněte

>>

Ach, jak mi to společné tančení nyní chybí!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama