Když pan profesor - pardon - pan DOCENT zapomene...

10. listopadu 2015 v 17:08 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
První semestr už je v plném proudu a bude to znít jako příšerně otřepané klišé, povzdechnu-li si "ono to tak letí". Ale co naplat, když je to pravda. Člověk si postupně zvyká a nechává se pohltit vysokoškolským životem. O to raději pak vzpomíná na příhody a příhodičky prvních vysokoškolských dní...

Obraťme kalendář o pár listů zpět a nechme se probudit jednadvacátého září kolem sedmé ráno.


Ano, je to tady. Můj první den na vysoké škole. A moje první hodina - dějiny hudby - hned o půl deváté ráno. Pan docent poznamenaný mnohými zkušenostmi raději emailem předeslal, že ranní výuka, i když je první den a oficiální zahájení proběhne až odpoledne, NEodpadá, nýbrž že ranní výuka se zcela určitě KONÁ. A tak jsme (nejspíš téměř) všichni poslušně vystoupali několik pater a poté, co nám pan docent odčipl dveře, usedli do lavic uspořádaných v poněkud stísněné podmínky.

Možná to znáte - započala klasická úvodní hodina. Informace o učivu, o sekundární literatuře (a důraz na to, abychom opravdu, ale OPRAVDU nespoléhali jen na to, co nám profesoři odpřednáší, ale občas se sami chopili iniciativy a postupně si dostudovávali chybějící látku), abychom si dávali pozor na titulování vyučujících a jiných zaměstnanců univerzity, a protože to byly Dějiny hudby, tak také zajímavá doporučení ohledně hudebních časopisů a jiných zdrojů kulturního přehledu, a tak podobně. S vysílanými informacemi bylo nakládáno různým způsobem, někdo si poctivě zapisoval, jiný využil první dvouhodinovku k dočerpání deficitu sil způsobeného "brzkým vstáváním". Náhle však zpozornili všichni, když se pan docent chytil za hlavu a velmi nešťastným hlasem zvolal: "Já zapomněl...!" Musím upřímně vyznat, že v tu chvíli ve mně hrklo. Pan docent se totiž ohlížel po pracovním stole, jakoby hledal nějaké papíry, koukal se také na stolek s počítačem, i na křídlo a kdoví kde všude.
"Písemka!" bylo první, co mi prolítlo hlavou. Blbost! vždyť jsme tu první den...
"Tak nějaký dotazníky... nebo důležitý lejstra s informacema pro prváky..." Mozek vcelku šrotoval, katastrofický obraz střídal obraz ještě katastrofičtější a přitom to netrvalo víc, než zlomek vteřiny a docent si hlasem opravdu neveselým opět povzdechl:

"Já zapomněl to KAFE na okně..."

zdroj obrázku

Celá třída se srdečně pousmála této tragikomedické situaci. Ačkoliv si myslím, že není situace, kdy by studenti pociťovali s profesorem větší soustrasti. No posuďte sami... zapomenutý klíč, zapomenuté materiály, zapomenutá opravená písemka, ba i zapomenutá hodina, takže studenti zbytečně čekají - ale co je to všechno oproti zapomenutému kafe...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama