Leden 2016

Hokej v kotli!

10. ledna 2016 v 17:17 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
To je tak, když vám uprostřed zkouškového napíše spolužačka, jestli s ní nechcete jít na hokej. "Bude to super! Provětráme hlavy od učení... navíc je to na tom provizorním stadionu za Lužánkama, ten už tam víckrát nebude. Hokej pod širým nebem a za stovku, na Kometu byly za litr! No ták..." Odolali byste takové příležitosti? No to by byl skoro hřích! Jít na hokej naživo - to znělo samo o sobě dost dobře, navíc jít podpořit svůj univerzitní tým, který pod širé nebe nastoupí proti UK Praha, to jsem vnímala skoro jako povinnost. Věřte nebo ne, nikdy jsem na hokeji nebyla, ale i mistrovství u televize byl vždycky adrenalín, a tak, jak se blížil čtvrteční podvečer, jsem se začínala stále víc těšit...


Vzdech zapouzdřené housenky

8. ledna 2016 v 13:45 | Mikča ;) |  básničky



VZDECH ZAPOUZDŘENÉ HOUSENKY
(říjen 2015)

Bylo-li snad už všechno napsáno,
proč vhodný verš jen těžko nyní hledám?
Nižádná hláska, ani žádné slovo
nerozumí tomu, co teď prožívám.

Spokojenos, radost, smích -
co to za cizí slova?
Povídám - ani jedno z nich
snad nevstoupilo mi do života.

Připadám si jako housenka,
co sama sebe nedočkavě zapouzdřila.
Do přerodu v motýla času mnoho -
a já, housenka, zatím ve tmě zabloudila...






Špatné číslo adresáta aneb když si s váma brigády hrají na schovávanou

2. ledna 2016 v 10:27 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Jako každý správný vysokoškolák, i já jsem měla zbožné přání při studiu si trochu přivydělávat na to lepší živobytí. Musím však bez okolků přiznat, že pro mne bylo shánění brigád vždycky jako "běhat uličkou" - plné nedůvěry a strachu z ponížení. Abyste pochopili jak se cítím, připomínám, že není žádným tajemstvím, že se považuji za nefalšovaného introverta, a ostatní lehce pochopíte z následujících dvou obrázků: