Špatné číslo adresáta aneb když si s váma brigády hrají na schovávanou

2. ledna 2016 v 10:27 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Jako každý správný vysokoškolák, i já jsem měla zbožné přání při studiu si trochu přivydělávat na to lepší živobytí. Musím však bez okolků přiznat, že pro mne bylo shánění brigád vždycky jako "běhat uličkou" - plné nedůvěry a strachu z ponížení. Abyste pochopili jak se cítím, připomínám, že není žádným tajemstvím, že se považuji za nefalšovaného introverta, a ostatní lehce pochopíte z následujících dvou obrázků:






Tákže, asi tak :) Během prvního semestru se mi podařilo nechat se hledáním brigád velmi rychle zdeptat. Začalo to už o prázdninách. Několik přátel se mi snažilo dohodit svoje fleky, ze kterých odcházeli. Vždy, když jsem se konečně odhodlala a zavolala, nakonec z toho nic nebylo. Pak mi říkal brácha, ať zkusím práci ve skladu jednoho nakladatelství. Když jsem si na to po pár měsících vzpomněla a vyrazila na velmi dobrodružnou výpravu do onoho skladu - po strastiplné cestě a nalezení skladu uprostřed starého zarostlého dvora někde za Cejlem jsem s malou dušičkou zabušila na dveře, jen abych se dozvěděla, že sklad je v likvidaci, ehm, tedy že se stěhuje někam úplně jinam mimo Brno. Před Vánocemi jsem zase zkoušela volat (ano volat, kolik odhodlání mě to stálo!) do jednoho skladu, který byl blízko mého bytu, tam to vypadalo velmi nadějně, ale pak už se vůbec neozvali...
Bylo mi z toho na nic. Když mi pak na začátku prosince přišel e-mail od bratra, že přes přítelkyni jeho kamaráda by pro mě měl brigádu a ať se ozvu tam a tam, není divu, že se mi do toho vůbec nechtělo. Nakonec mě ale povzbudil fakt, že by se jednalo o výpomoc v kuchyni, s čímž mám bohaté zkušenosti z letních brigád ve stravování rekreačního areálu. Volat už jsem se ale neodhodlala - víte, já nikdy nevím, co bych jim vlastně řekla, co jim budu odpovídat, co jim řeknu, když na mě vybafnou, ať přijdu - kdo ví, kdy budu moct? - a tak podobně, proto jsem se rozhodla poslat e-mail. Slušně jsem se představila, zdůraznila jsem svou praxi v oboru a připojila k e-mailu i životopis. Ale zdálo se, že i tentokrát snaha vyšla vniveč. Pan vedoucí ze stravovacího úseku jednoho brněnského hospicu se mi ne a ne ozvat. Už jsem zapochybovala i o účinnosti mailovací taktiky a chtěla se odhodlat k hrdinskému činu zatelefonování, ale maminka mě od tohoto mého úmyslu odrazovala - nech to být, takhle před svátkama, ještě by tě tam chtěli přes Vánoce a pak máš stejně zkouškové... Říkala jsem si - to jsou lidi, ani se neozvou, ale nakonec jsem se s tím nějak smířila.
Jenže asi 14 dní před Vánocemi mi najednou zvonil telefon, zrovna jsem se myslím něco šprtala na zápočťák, a na displeji svítilo - pan Vedoucí. A jéje, co teď? Po chvilce rozmýšlení mi přišlo nejrozumnější hovor přijmout :D
A tak se stalo ani nevím jak, že jsem příští týden seděla u pana vedoucího v kanceláři a domlouvala se na dalších podmínkách nástupu do provozu. Jelikož pan Vedoucí byl opravdu správný vedoucí, o provozu v kuchyni a potřebách daňových toho moc nevěděl, proto mě poté, co si ověřil, že o danou práci mám doopravdy zájem, odkázal na podnikovou účetní a hned mi s ní domluvil schůzku. Jenže já mu kývla doopravdy na nereálný čas mezi dvěma zápočtovými testy, a tak jsem mu musela druhý den telefonovat, jestli by to nešlo nějak přesunout. Naštěstí je to vstřícný a rozumný pán, a tak řekl beze všeho a slíbil, že ještě zavolá. Takže mně zbyla opět jen vyčkávací taktika.
Jenže mezi všemi těmi zápočtovými testy jsem na pana Vedoucího vůbec nemyslela a když jsem si konečně vzpomněla, byl už čtvrtek - poslední den, kdy jsem před svátkama ještě byla v Brně. Co teď? Vedoucí se celý týden neozval - co když na mě zapomněl? Nebo co když mě už nechtějí? Mám volat? Nemám volat? Mám se připomínat? Nemám se připomínat? Mám? Nemám? ... Ale jo, MÁM! Ale volat nebudu! Stačí sms... a tak jsem velmi slušně a uctivě sepsala:

Dobry den. Pisi ohledne schuzky s pani ucetni. Jen chci upozornit na to, ze dnes odjizdim z Brna a vracim se az zacatkem ledna, nejdrive budu mit cas opet az po Novem roce. Dekuji za pochopeni a preji radostne svatky. (podpis)

Tak, a rybchle odeslat, než si to rozmyslím :D Čekala jsem, že mi pan Vedoucí obratem zavolá, protože to tak prostě měl ve zvyku. Pár minut nic, když vtom mi najednou pípla smska:

Dobry den.asi jste zvolila na sms spatneho adresata

WHAT?! Vždyť mám to číslo uložené přímo z jejich internetových stránek! A už jsem mu na ně několikrát volala! Dělá si ze mě srandu? Vzpomněla jsem si na všechny ty vtipné historky, když někomu chodí cizí smsky nebo maily a jaké z toho můžou být zamotané situace... ale vždyť to číslo by mělo sedět! A tak jsem už o chloupek méně slušně, ale stále velmi uctivě odpověděla:

Prominte, Vy nejste pan Vedouci stravovaciho useku hospicu N.? Domlouvala jsem s Vami tu brigadu. (podpis)

Tentokrát mi už doopravdy hned obratem volal: "Ha, ha, ha! Promňte, mně to hned nedošlo, že píšete vy. Ha, ha. Samozřejmě s vámi počítáme, akorát bude asi lepší, když se s paní účetní domluvíte až po Novém roce. Teď má spoustu práce, navíc se bude měnit podnikový lékař (ke kterému musím před nástupem na prohlídku),tak se pak po tom novém roce ozvěte... Na shledanou a ještě jednou se omlouvám, ha ha ha!"

Musela jsem se smát i já - nikdo nejsme dokonalý a jak to vypadá, tak i shánění brigády může být kromě velkého dobrodrůža tak trochu i groteska :)


PS: Koukám, že už je 2. ledna, to abych se začala psychicky připravovat na další nezbytně nutné telefonáty :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama