Prý mluvím až příliš...

9. listopadu 2016 v 16:32 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
...a ještě ke všemu špatně. Dobrá tedy. Když nemůžu mluvit, rozhodla jsem se vrátit se ke psaní. Takže - vítejme zpátky - vy i já :)

Možná už jste stihli nevěřícně pokývat hlavou. "Špatně mluvit? A to se jako dá?" Ano. Tuto kladnou odpověď mám bohužel možnost pociťovat sama na sobě. Ale vezměme to trošku popořádku.
Už nějaký ten pátek studuju na pedagogické fakultě. A jak by řekla lektorka angličtiny - "my fields of study are" český jazyk a hudební výchova. O to větší průšvih byl, když mi na jaře na foniatrii oznámili, že mám nedomykavost hlasivek. To znamenalo zákaz zpěvu, šetření hlasu a 14 dní jsem denně docházela na obstřiky a inhalace. Poté, co hlasivky opět zešedivěly (ano, šedé = zdravé, zarudlé = problém) jsem se jen tak mimochodem zeptala paní doktorky, jestli už můžu zpívat. "No to vůbec!" Možná to neřekla tak rezolutně, ale v podstatě z odpovědi vyplynulo, že prioritou je momentálně zachránit mou budoucí pedagogickou profesi - tedy hlavně mluvní hlas. A s tímto záměrem se jakákoli jiná hlasová aktivita absolutně neslučuje a i s tím mluvením je problém... Dokážete si představit, že pro člověka žijícícho ze zpívání (často i svých) písniček, to nejsou žádné pěkné zprávy.
Byla jsem nějaký čas docela zmatená. Z foniatrie jsem měla pocit, že už se s tím snad nedá nic dělat, hlasová terapeutka, kterou jsem vyfasovala mi zase vykládala o jazových zpěvácích, kteří si své uzlíky "pěstují" a taky to jde (i když s přísnou hlasovou hygienou), kamarádka z fakulty nad tím úplně mávla rukou - to jsem měla taky. Ale to jenom změníš techniku a bude to v pohodě.
Změnit techniku. To je právě ten úraz kamenem. Během těch 7 měsíců, co už se s tímto problémem potýkám, jsem vypozorovala, že mi opravdu dělá hůř mluvení, než zpívání. Na jedné kontrole na foniatrii jsem se dozvěděla, že mluvím:
  • zbytečně rychle
  • zbytečně nahlas
  • špatně se nadechuju
No a dnes jsem se ještě k tomu všemu dozvěděla, že prý mluvím moc. A to mě hlasová terapeutka jen slyšela, jak jsem na chodbě kamarádce vykládala zážitky z práce. Musela jsem se nad tím zamyslet. Jak je možné, že introvertně a melancholicky založený člověk jako já se o sobě dozví, že moc mluví? Opravdu až tak vybočuju z těch škatulek, ve kterých jsem doposud žila? Asi ano...
...a i kdyby ne, zdá se, že se do těch škatulek budu muset na nějaký čas vrátit. Jak řekla moje učitelka zpěvu, když jsem se jí svěřila, že to nezpívání už nemůžu vydržet - co to je jeden rok v životě člověka? A tak budu muset asi doopravdy vypnout, začít pracovat od nuly a utěšovat se myšlenkami na lepší zítřky...

Obrázek 1: "Jak zlepšit zpívání" - něco takovýho bych taky potřebovala, a ješě člověka, co by mě motivoval
a cvičil ta hlasová a dechová cvičení každý den se mnou...

PS: Myslíte, že mi někdy zmizí ze zpráv z foniatrie poznámka: při fonaci hlasivky tvaru přesýpacích hodin?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabi Sabi | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 16:44 | Reagovat

Pěkný blog. :-)

2 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 11. listopadu 2016 v 16:41 | Reagovat

To znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama