Srpen 2018

#12 Cesta tam a zpět

30. srpna 2018 v 19:55 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

#12 Cesta tam a zpět


Měla jsem neuvěřitelné štěstí. Bylo mi umožněno odjet "na dovolenou" - to znamená na tři a půl dne zpět do ČR na duchovní obnovu s přáteli, se kterými jsme se setkávali každý měsíc celý uplynulý rok v rámci jednoho křesťanského kurzu. A toto mělo být poslední setkání. Už jsem ani nedoufala, že bude možnost se ho zúčastnit, když jsem se upsala k měsíčnímu pobytu zde v Rakousku. Ale díky ochotě paní matky, která mě zastoupila, se nepředpokládané stalo skutečností.
Měla jsem neuvěřitelné štěstí na druhou, neboť v neděli, kdy jsem odjížděla z Bergheimu do ČR se zrovna vracel domů i pan otec, který sem předtím v pátek dovezl paní matku. Byl té dobroty a nabídl mi, že mě vezme autem, abych nemusela cestovat sama vlakama. Byla to zajímavá jízda. Rakouská dálnice A1 byla zatížena středně hustým provozem, i když mě mamka upozorňovala, že je vysoká pravděpodobnost vzniku kolon kvůli lidem vracejícím se z dovolených. Cestou jsme si s panem otcem trochu povídali. Vyprávěl mi o tom, jak dříve jezdili po "kotárech", protože se jim nechtěla kupovat známka. Já jsem mu zase vyprávěla o tom, jak jsem zvala na návštěvu naše, ale ti se neodvážili, protože je to daleko a ani jeden z nich neumí říct souvislou větu německy. A co kdyby je nedejbože zastavili policajti.
"Jo, to chápu." Říkal účastně pan otec. "A nemusej to být jenom policajti. To si jedeš, jedeš, najednou ti tam hoděj UMLEITUNG* - a seš v čudu!" Upřímně jsem se té představě zasmála a hned se mi vybavila slova písně: "Jaké je to asi v čudu, jestli pak tam někdy budu, je to Evropa či Asie, jaké to tam asi je, jé."
My jsme Umleitung potkali naštěstí až na české straně, a navíc pan otec na ni byl připraven, takže se cesta tam obešla bez větších komplikací.

Mnohem zajímavější byla cesta zpět, neboť to už měl pan otec na programu něco jiného než mi dělat taxíka, a tak jsem byla odkázána na dopravce ČD a ÖBB.

#11 Festung und Festspiele

24. srpna 2018 v 12:37 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

#11 Festung und Festspiele

Celé léto v Salzburgu probíhají tzv. Salzburgské Festspiele, tedy něco, jako u nás Znojemský hudební festival, akorát že v mnohem větším měřítku. Mým plánem bylo jít se na nějaký z koncertů podívat. Přecijen jako studentka hudební výchovy bych neměla tuto příležitost nevyužít, navíc když se jedná o místo narození tak slavného skladatele, jako byl Mozart. Jenomže jsem záhy zjistila, že nejen v Praze je draze, ale i v Salzburgu, a to ještě mnohem dráž. Lístky stály v přepočtu až 10 000,-. Hrůza! Už jsem se začala smiřovat s myšlenkou, že žádný koncert nebude, když jsem zjistila, že na jednom náměstí bývají každý večer projekce festivalových čísel. A tak jsem se jednoho takového večera na toto promítání vydala.
Vyrazila jsem pro jistotu s dostatečně velkým předstihem, neboť jsem nevěděla, v kolik přesně promítání začíná. Když jsem dorazila na náměstí, byla jsem trochu zklamaná - myslela jsem si totiž, že promítají živě nějaké koncerty, co právě běží, ale oni promítali pouze reprízy již dříve (v dřívějších letech) uvedených oper. Na obrovské informační tabuli jsem si přečetla, že dneska dávají operu La Traviata od Verdiho, a protože tu jsem ještě neviděla, rozhodla jsem se zůstat.


Obr. 1 - Informační tabule

Jenomže do promítání zbývala ještě hodina, tak jsem přemýšlela, jestli by se ten čas nedal nějak využít. Napadlo mě vydat se na pevnost Hohensalzburg, která se tyčila nad náměstím. Dlouho jsem neváhala, sbalila jsem svý fidlátka a vydala se nahoru. Bylo to celkem příkré stoupání a sama pevnost vypadala opravdu pevně - silně a majestátně. A pak jsem vyšla na jedno z "nádvoří" a uviděla jsem ten výhled. Zatajil se mi dech. Však se podívejte!

Video 1 - Hohensalzburg

Stalo se, že dolů jsem nekráčela sama, ale s novopečeným kamarádem Korayem, kterého jsem původně poprosila, jestli by mě nevyfotil, a pak jsme se dali do řeči. Bylo to milé setkání. A zajímavé. No řekněte sami, s Turkem se přece do řeči nedáte každý den.

Obr. 2 Me and Koray

Dole už se náměstí zaplnilo diváky, tak jsme se usadili na zem a se zatajeným dechem (a nastraženým mozkem kvůli překladu) sledovali děj opery. Děkuji všem, kteří se na tomto vystoupení, respektive promítání jakkoli podíleli, byl to opravdu nevšední zážitek.
Stejně jako byl nevšední zážitek procházení se po večerním Salzburgu s Turkem po boku a společné dobíhání na zastávku, když jsem minula uličku, kam jsme měli odbočit. Ale nakonec jsme to stihli. Díky Bohu!

Obr. 3 - Promítání opery

Vaše M.K.


#10 Ospalé umění

22. srpna 2018 v 16:57 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

#10 Ospalé umění


Minulý týden byly na penzionu ubytovaní jeden starší manželský pár a dvě jejich vnoučata. Do té doby, než přijeli, jsem každé ráno stlala postele podle mustru, který mě naučila paní matka:

  1. klasické složení peřiny na třetiny
  2. složení peřiny do vějířku
  3. složení peřiny na lodičku
  4. složení peřiny do tvaru srdce
To byly čtyři způsoby, které mi paní matka ukázala, a taky mi řekla, že ona se během své praxe na rakouských hotelech naučila, že je fajn každý den ustlat postel trochu jinak, že hosté takovou vynalézavost oceňují, že jim to dělá radost a někdy se dokonce o svou radost podělí v podobě malého tringeldu. Protože tady hosté většinou zůstávají pouze na 2-3 noci, donedávna jsem si vystačila s těmi čtyřmi způsoby stlaní. Jenomže výše zmiňovaní prarodiče s vnoučaty tu byli trochu déle, čímž mě donutili si trochu s těmi peřinami pohrát. Nejprve jsem se snažila hledat nějaké návody na internetu, ale asi jsem nenašeptávala strýčku Googlovi ta správná klíčová slova, a tak jsem musela zapojit mozkové závity sama. A nestačila jsem se divit, co mi pod rukama rostlo za umělecká díla. Asi za to mohl tak trochu i můj kreativní deficit způsobený absencí jakéhokoliv hudebního nástroje v celém penzionu (vyjma malého dětského metalofonu, který je navíc vyrobený falešně, a malé klaviatury v dětské knížce.) Musím se přiznat, že ani nevím, jak jsem to udělala. Zkrátka přišel nápad, tak jsem tu přikrývku nějak přeložila a najednou to bylo! A taky mě hodně inspirovaly barevné deky, které si rodinka přinesla s sebou.

Tak sdílím několik fotek pro představu i pro inspiraci:
Vaše MK


Obr.1 - lodička, jeden ze základních "vzorů"

Obr 2 - srdce obohacené o růžovou deku - hned to mělo jiný šmrnc,
pak jsem objevila ještě modrou deku a vzniklo tohle:

Obr. 3 Motýlek


Obr. 4 - Kočička - padly na ni obě barevné deky,
jedna peřina a jeden polštář

Celý článek ZDE!!!


#9 Sama na horu

20. srpna 2018 v 13:24 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

#9 Sama na horu

Tramtadadáááá! A je to tady. Ne že by nebylo poslední dny o čem psát, ale usilovně jsem pracovala na reportážním snímku z mého prvního výšlapu na rakouský vrcholek. Ačkoliv videoeditor trochu zlobil a chvílemi odmítal spolupracovat a při závěrečném exportu se rozhodl, že zrovna na exponovaném místě vynechá zvuk a kousek videa, bez kterého vtip ztrácí pointu, dá se na to nakonec koukat a v rámci možností to má i hlavu a patu.

Dost řečí. Uvařte si kávu, pohodlně se usaďte a nechte se vtáhnout do rakouských lesů, na opuštěné pěšinky a horské stezky. Příjemný zážitek!
Vaše M. K.

#8 Vigílie Nanebevzetí Panny Marie na Maria Plain aneb Patroziniumsfest

16. srpna 2018 v 18:11 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

#8 Vigílie Nanebevzetí Panny Marie na Maria Plain

Dnes bych se s vámi, milí čtenáři, chtěla podělit o vskutku neobyčejný zážitek. Představte si, že v Rakousku tu mají na slavnost Nanebevzetí Panny Marie státní svátek. Navíc jsem měla to štěstí, že na nedalekém Maria Plain, které se hned poté, co jsem ho první den navštívila, stalo mým oblíbeným místem, se zrovna slavila pouť. Dozvěděla jsem se to hned první týden z místního zpravodaje Leben in Bergheim, který tu pro své návštěvníky mají majitelé penzionu k dispozici. Psali tam:
Dienstag, 14. August 19:30 Uhr
Bergheim Wallfahrtsbasilika Maria Plain
Hl. Messe und Lichterprozession auf dem Plainberg
Vorabend zum Patroziniumsfest - Festl. Abendmesse in der Wallfahrtsbasilika, anschießend Lichterprozession auf dem Plainberg mit musikalischer Begleitung

Tak jsem věděla, že to bude asi něco jako červencová pouť v Hlubokých Mašůvkách se světelným průvodem po mši svaté. Hned mě to zaujalo, a tak jsem se velmi těšila.
Těšení mi ale zkomplikovala skutečnost, že svědomí mi nedalo pokoje, a tak jsem se začala připravovat ke svátosti smíření. Přiznám se, že jsem z toho měla docela bobky. To víte, člověk si tu zpověď nějak nachystá, když má na počítači překladač. Ale abych se pak nějak domluvila se zpovědníkem. Počkat! A jak oni to tady vůbec mají s průběhem zpovědi? Tomu už vůbec nebudu rozumět. A tak začalo velké hledání na internetu, překládání a chystání. K bazilice jsem vyrážela zhruba hodinu a čtvrt předem - za půl hodinky tam budu a fronty u zpovědnic snad nebudou - říkala jsem si. A vskutku. Fronty skutečně nebyly. Ono se totiž nezpovídalo! Aha?! Na nástěnce jsem si pak přečetla, že mají zpovědní hodiny dané, a to pouze dopoledne. Na jednu stranu - smůla. Na druhou stranu - štěstí. Nemusím mít nervy z cizojazyčné zpovědi. Ale co s mým otravným svědomím? Ještě půl hodiny jsem čekala, jestli se přecijen ve zpovědnici neobjeví nějaký kněz. Ale neobjevil. A tak jsem se deset minut před začátkem slavnosti uchýlila k vyčerpání nápovědi zvané "kněz na telefonu". Ten mě ujistil, že moje svědomí není zatíženo těžkým hříchem a že mohu přijmout svátost oltářní, a na dálku mi poslal požehnání. S klidem v srdci jsem se vrátila do baziliky na své místo. Bazilika se zatím naplnila místními farníky i několika turisty. Tyto dva druhy návštěvníků bylo lze od sebe docela dobře odlišit. Místní byli totiž povětšinou oblečeni v krojích. Věřte nebo ne, ale je tomu skutečně tak. A nebylo to jen kvůli pouti. Ale kroj se tu nosí zkrátka jako sváteční společenské oblečení. I v srdci města Salzburg jsem potkala spoustu lidí oblečených v kroji (a nebyli to průvodci po památkách), i v autobuse jsem potkala maminku s dvěma dcerkami a všechny tři byly oblečené v kroji. Pravdou ale je, že na slavnost na Maria Plain přišly i dvě skupiny žen, které na sobě měly opravdu výrazný model. Nešlo je přehlédnout. Vypadaly skoro jako nějaké dvorní dámy - dlouhé šaty, na hlavách černý klobouček nebo zvláštní zlatý čepec - no posuďte sami:

(Obr.1 ženy v krojích)

!!!CELÝ ČLÁNEK ZDE!!!


Tag #7 Mein Tagesablauf

12. srpna 2018 v 21:42 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#7 Mein Tagesablauf


  • · po půl sedmé budíček
  • · ustlat svoji postel
  • · obléknout se
  • · učesat se
7.00
  • · vytřít schodiště
  • · zamést slámu mezi stájemi
  • · zamést kolem domu
7.30
  • · snídaně
  • · vyčistit si zuby
  • · uklidit pokoje

(CELÝ ČLÁNEK ZDE!!!)


Tag #6 Salzburgzentrum

11. srpna 2018 v 22:22 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#6 Salzburgzentrum

Po včerejším náročném dni, o kterém jsem raději ani nepsala (neboť mi bylo po dávce pozitivní motivace dáno poznání i motivace negativní, ale snažím se to brát sportovně - žádný učený přece z nebe nespadl), už jsem se doopravdy těšila na víkend, kdy je potřeba pomoct pouze dopoledne a odpoledne mám volno.
I když jsem to neměla původně v plánu zrovna dnes, vydala jsem se na pěší procházku po Salzburgu. O tom, že to bude zrovna dnes, rozhodl odjezd paní matky, kterou její dcera vezla na vlakové nádraží a při té příležitosti svezla autem i mě (pěšky je to jinak asi dvě hodinky cesty).
A tak jsem se dnes celé odpoledne toulala po městě. S mapkou města v jedné a s mobilem v druhé ruce jsem se od vlakového nádraží vydala kolem paláce Mirabell a přes Mirabellský park k Mozarteu a Zemskému divadlu, pak jsem se podívala do Dreifaltigheitskirche a vyšlapala si kopec na Kapuzinerberg, kde jsem se podívala do kapucínského kostelíka a nafotila krásné výhledy na město. Pak jsem sešla zase dolů, přešla jsem řeku Salzach a podívala jsem se k Mozartovu rodnému domu. Dále jsem viděla Blasiuskirche, šla jsem kolem muzea hraček, minula jsem kašnu s koněm ("Pferdeschwemme"), dále jsem šla podél obrovského koncertního domu "Festspielehäuser", přičemž naproti byla univerzitní knihovna, navštívila jsem (asi) Kolegienkirche (ale vypadal jako odsvěcený - nikde jsem neviděla věčné světlo), viděla jsem Erzabtei St. Peter a ještě několik dalších kostelů, ale pak jsem se otočila na podpatku a vydala se na zpáteční cestu, neboť už jsem byla značně uchozená, začínala jsem mít hlad a čekala mě ještě dvouhodinová cesta pěškobusem domů. Mimochodem - víte co se nacházelo v přízemí Mozartova rodného domu? Spar! :D Jo, pamatujete si ještě na ty obchody InterSpar? No tak tady je mají dodnes. Schválně si toho všimněte na fotce toho domu.
Cestou zpět jsem prošla celé město po pobřeží řeky Salzach . Byly to krásné výhledy. Když jsem vyšla z města ven, cesta se vinula pod Maria Plain a pokračovala do Bergheimu, kde mě čekala poslední dnešní zastávka v místním Pfarrkirche na sobotní mši svatou s nedělní platností, neboť bohužel zítra (i když je neděle a správně se v neděli nepracuje) budu muset zase pracovat a bohužel to vypadá na pěknou šichtu, neboť prý budou odjíždět všichni hosté, takže se pokoje budou zase šůrovat pro hosty příští.

A teď už jen několik fotek jako ochutnávka z dnešního výletu a zbytek najdete v GALERII.
Vaše M.K.

(ODKAZ NA GALERII ZDE!!!)

Komentáře k fotkám v galerii a názvy památek se zobrazí po najetí kurzorem na "i"čko vpravo dole vedle lupy.
Ne všechny fotky ale mají nějaký komentář.






Tag #4 Ranní ptáče do vody doskáče

9. srpna 2018 v 20:08 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#4 Ranní ptáče do vody doskáče

Protože sliby se mají plnit (nejen o Vánocích), začnu odstavečkem o včerejším zalévání truhlíků, jak bylo avizováno. Paní matka mě informovala, že se budou "dnes" (=včera) zalévat květiny nějakou výživou - doma bych řekla kristalonem, ale tady mají něco jiného a tekutého. Tak jsme kolem osmé večerní, kdy už přestalo pražit, vylezly na balkón, odměřily si dávku do odměrky a začalo se zalévat. Naštěstí nemusím pro každou konev chodit nikam dolů k pumpě, nýbrž mají na balkóně obrovskou káď, kam vždycky načerpají vodu do zásoby.

(přejít na celý článek)


Tag #3 Jak jsem si to musela vyžehlit

8. srpna 2018 v 19:47 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#3 Jak jsem si to musela vyžehlit


Kromě běžných prací na mě dnes čekalo opět něco nového. Za prvé - vstávání před šestou ranní, abych v šest už nastoupila s kýblem na schody a v sedm se štětcem a barvou na opršené plotní trámy. Natírání plotu po mně vyžadovalo hned po ránu velkou dávku vynalézavosti - plot byl totiž přístupný pouze z jedné strany (ale natíral se z obou, stál nad sjezdem ke garáži … (dobře, vzdávám popis a jdu to vyfotit :D )


(ZOBRAZIT CELÝ TEXT)


Tag #2 "Po schodoch"

7. srpna 2018 v 18:07 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#2 PO SCHODOCH


Myslela jsem si o sobě, že jsem ranní ptáče. Přesto jsem se dnes musela trochu přemlouvat, abych vylezla z postele. Je to tady! Můj první celý den v Bergheimu (já vím, já vím, včera byl ten první, ale včera jsme přijeli do penzionu až v deset hodin a dnes bylo potřeba nastoupit do pozoru už v 7.00). Věděla jsem přesně, co mě bude čekat: "Vezmi si kýbl a vytři schody od vrchu až dolů. Dnes to udělej takhle celý, ale jinak se to dělává jen od patra, kde bydlí hosté … ale musíš si najít kýbl, na svém místě není," oznámila mi paní K. Aha?! Kýbl! Ale já jsem ho včera po tom úklidu pokojů neuklízela… Počkat! Jo vlastně, on asi bude v té koupelně u mě na patře, myslím, že jsme ho tam s paní matkou včera nechali, když nás od práce odvolali k obědu.


Tady musím udělat krátkou vsuvku. Zdá se totiž, že si zdejší rodina potrpí na Tageszeitplan - 7.30 snídaně, 12.00 oběd, 15.30 káva a zákusek. Pravda, večeře je výjimka potvrzující pravidlo, tedy stylem "co si kdo uloví".

(více...)