Tag #2 "Po schodoch"

7. srpna 2018 v 18:07 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#2 PO SCHODOCH


Myslela jsem si o sobě, že jsem ranní ptáče. Přesto jsem se dnes musela trochu přemlouvat, abych vylezla z postele. Je to tady! Můj první celý den v Bergheimu (já vím, já vím, včera byl ten první, ale včera jsme přijeli do penzionu až v deset hodin a dnes bylo potřeba nastoupit do pozoru už v 7.00). Věděla jsem přesně, co mě bude čekat: "Vezmi si kýbl a vytři schody od vrchu až dolů. Dnes to udělej takhle celý, ale jinak se to dělává jen od patra, kde bydlí hosté … ale musíš si najít kýbl, na svém místě není," oznámila mi paní K. Aha?! Kýbl! Ale já jsem ho včera po tom úklidu pokojů neuklízela… Počkat! Jo vlastně, on asi bude v té koupelně u mě na patře, myslím, že jsme ho tam s paní matkou včera nechali, když nás od práce odvolali k obědu.


Tady musím udělat krátkou vsuvku. Zdá se totiž, že si zdejší rodina potrpí na Tageszeitplan - 7.30 snídaně, 12.00 oběd, 15.30 káva a zákusek. Pravda, večeře je výjimka potvrzující pravidlo, tedy stylem "co si kdo uloví".

(více...)



Kýbl byl tedy zdárně nalezen. Fasovala jsem k němu ještě hadr a do něj horkou vodu a šlo se na věc. Pche, schody, to budu mít hnedka - říkala jsem si. Ale věřte nebo ne, daly mi docela zabrat. Ono totiž už od rána, ano, už od těch sedmi hodin byl strašnej hic. Měla jsem pocit, že sotva jsem poprvé vymáchala hadr, už ze mě lilo jak z vola. Upřímnou soustrast těm, kteří mají doma podobné počasí (tedy 30 °C a výš).

Po setření schodů následovala snídaně a po snídani zametání před penzionem. V mé mysli se odehrál podobný scénář - zamést, co na tom je za dřinu? Nic, jen to, že se asfalt kolem domu blbě mete, a tak jsem tím zabrala další půl- až třičtvrtěhodinku. Ale vlastně mě to bavilo. Konečně také nějaká práce venku.

Pak jsem dostala speciální úkol - posbírat brusinky a borůvky. Přiznám se, že při této práci jsem si připadala jako v kleci. Ale šlo o pouhý vizuální dojem, oni totiž mají kolem záhonu s brusinkami a velkými keři kanadských borůvek udělanou "klec" ze síťoviny, aby jim na ně nechodila škodná. A to jsem si ještě před pár týdny myslela, že mě letos sbírání borůvek už snad ani nepotká. A sbírat brusinky - to se mi vůbec poštěstilo snad poprvé v životě.

Před obědem bylo ještě potřeba uklidit opět pokoje, ale už to šlo lépe než včera. Ono je totiž pravda, že ve dvou se to lépe táhne. Zatím mi se vším pomáhá paní matka. Jsem zvědavá, jak to budu zvládat, až se paní matka odebere domů zpět do ČR. … pak ještě složit suché ložniny, vykrájet pár padaných jablek na kompot a bylo tu poledne.

Moje nynější rodina si zdá se potrpí na zdravou stravu. Včera vynikající dýňový krém, dneska smažený losos s širokými nudlemi, které byly ochucené nasekaným rozmarýnem. Zajímalo by mě, jestli takové speciality vaří běžně, anebo se chutě podřizují momentálním chutím paní K., která je v očekávání.

Po obědě jsem dnes měla klasickou hodinovou siestu a celou jsem ji prospala. Když jsem vstávala na odpolední šichtu, utěšovala jsem se myšlenkou, že to dělá už jen dvě a půl hodinky. Únavo, únavo, kde se pořád bereš? / Ve slunečních paprscích vstřebáváš se kůží / a potom nás nechceš pustit z rozestlaných loží. //

Upřímně, doufala jsem, že práci s tím monstrem, se kterým paní matka včera čistila koupelnu, si domácí nechají pro sebe. Opak se stal pravdou. Poté, co jsem na kolenou vytřela téměř celý soukromý byt (byla to skvělá příležitost porozjímat si o písni Nejkrásnější chvíle vždycky jsou na kolenou, poslali mě parním (pří)strojem (anebo jak jsem si sama pro sebe začala říkat - parním válcem) vyčistit sedačky a závěsy a koberec do jídelny. Ačkoli manipulace s parním válcem není až tak složitá, princip, na kterém funguje čištění čalounění, mi zatím zůstává utajen. Zatím jsem ho nepobrala. Ještěže mě s tím zatím neposlali umývat okna. Ale ono i to možná brzy přijde.

Pak už mě čekalo jen sesbírání padaných jablek, společný odpolední sladký dýchánek, poskládat pár ručníků a nachystat v jídelně nádobí na snídani a pro dnešek padla!

V této chvíli se musím vrátit ještě k včerejšímu večeru. Aneb titulek není vybrán pouze pod vlivem dnešního ranního vytírání, ale několik desítek schodů jsem si vyšlapala i včera při večerní procházce cestou na místní poutní místo Maria Plain. Byl to dobrý nápad, zkusit tam zajít. Kromě krásného kostela se dvěma majestátními věžemi tam na mě čekalo několik kapliček a neopakovatelný výhled na celý Salzburg skrze Kalvárii. Kdo by chtěl mrknout na fotky, nechť klikne na následující odkaz na místní galerii: FOTKY Z MARIA PLAIN
Ještě jedna otázka (za zlatého bludišťáka) - víte někdo, proč se to místo jmenuje zrovna Maria Plain? Co to Plain znamená?

PS: Už vím, co si asi koupím: "Salzburgkarte" - prý stojí jen něco přes třicet éček a člověk má díky ní zdarma vstup do všech muzeí a různých atrakcí v Salzburgu včetně plavby lodí po řece.

PPS: Ačkoli jsem myslela, že budu procvičovat hlavně němčinu, dneska za mnou přiběhla paní matka, jestli prý umím anglicky, že odjíždí jeden Ital, tak abych šla překládat, aby se vše dobře vyřídilo. Jak se řekne "spokojený" mi samozřejmě došlo, až odjel - hlavně že mě napadlo, že německy se to řekne zufrieden. Že by první známka zlepšení mých deutsche Sprachkenntnisse?

PPPS: Ono to možná z vyznění toho článku vypadá, že se mi tady moc nelíbí, ale líbí. Je tu nádherně. Krásné prostředí, celkem milí lidé. Vlastně si zatím nemám nač stěžovat. Snad jen na to, že tu nemám nikoho z vás, kamarádi, s kým bych mohla naplánovat výlet na nějakou nedalekou horu, třeba na zdejší Špilas :D


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aneta Aneta | 7. srpna 2018 v 23:02 | Reagovat

"nejkrásnější chvíle"? Tak to pobavilo :D

2 Martin Martin | 7. srpna 2018 v 23:29 | Reagovat

Ausgezeichnet, die Fotografien auch :-). Ohledně slova "Plain" slovníky mlčí. Ale na internetech se píše, že to je jakási osada/vesnička) u Salzburgu a je tam také hora Plainberg. A to slovo Plain prý pochází z latiny (zdrobnělina od plaga -> plagina /malý svah/). Ve mě to evokuje slovo "planina". Název hory prý značí něco jako strmou krajinu. Dostanu bludišťáka? :-D

3 Pepa Pepa | 8. srpna 2018 v 8:35 | Reagovat

Plain je rovina ;-)

4 Jirka Jirka | E-mail | 8. srpna 2018 v 9:30 | Reagovat

Miriam a ještě jsi nenapsala, kdy stíháš psát články :-) Hezky se to čte! Máš to pěkně podrobné. Martin svojí precizností též nezklamal :-D Taky mají na místním "špilasu" barokní vězení?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama