Tag #4 Ranní ptáče do vody doskáče

9. srpna 2018 v 20:08 | Mikča ;) |  Das bergheime Abenteuer

TAG#4 Ranní ptáče do vody doskáče

Protože sliby se mají plnit (nejen o Vánocích), začnu odstavečkem o včerejším zalévání truhlíků, jak bylo avizováno. Paní matka mě informovala, že se budou "dnes" (=včera) zalévat květiny nějakou výživou - doma bych řekla kristalonem, ale tady mají něco jiného a tekutého. Tak jsme kolem osmé večerní, kdy už přestalo pražit, vylezly na balkón, odměřily si dávku do odměrky a začalo se zalévat. Naštěstí nemusím pro každou konev chodit nikam dolů k pumpě, nýbrž mají na balkóně obrovskou káď, kam vždycky načerpají vodu do zásoby.

(přejít na celý článek)


Paní matka mě tam brzy nechala samotnou a šla dělat něco jiného. Já nejprve obešla všechny truhlíky s obohacenou vodou a pak se jelo druhé kolo - do každého ještě jednu konev vody čisté… už během prvních několika minut se začaly nápadně stahovat mraky a za chvíli bylo slyšet první hromy. Vzpomněla jsem si, jak jednou u snídaně říkala paní matka panu H. jestli bude regnen (=pršet) a on na to jenom, že vždycky prší na kopcích (kterých je kolem Salzburgu požehnaně) a tady nikdy nic. Tak jsem si tak povzdechla, kdyby Pán Bůh dal a napršelo jednou i tady. A skutečně. Brzy začalo kapat a jak se bouře blížila, sílila i intenzita deště. Když začne pršet, většina zahrádkářů zahodí konev a raduje se, že bude zalito. To ovšem nebyl můj případ. Ne, že bych se neradovala, ale protože truhlíky jsou částečně pod střechou, takže do nich naprší jen tehdy, pokud prší šikmo, bylo potřeba trpělivě nosit vodu dál. Řeknu vám - byl to celkem zážitek. Dunící hromy, blesky přes celou oblohu, kolem domu hustý déšť - a já s plnou konví vody chodím neustále po balkóně sem a tam. Hosté, kteří mé počínání mohli sledovat z oken, se možná i trošku pobavili.

Obr. 1 - místní balkón - dějiště večerního zalévání,
vlevo uprostřed barel na vodu

Pršelo pak ještě skoro celou noc, a tak bylo ráno celkem pěkně zalito, vzdoušek čerstvý (jako po dešti), za kopcem vycházející slunce - zkrátka idyla. Na mě čekalo opět brzké vstávání, neboť jsem předchozí den nestihla natřít trámy úplně všechny. I když jsem tušila, že budou muset nejprve řádně vyschnout, takže možná kvůli nim vstávat brzy nemusím, stejně jsem už po šesté hodině opět scházela schody s kýblem a hadrem v ruce. Pak jsem ještě zametla mezi stájemi, zametla kolem domu (kde byly napadané opršené okvětní lístky, takže jsem si připadala, jako kdyby právě přešel průvod s Božím Tělem) a odebrala jsem se na snídani. Při ní mi bylo oznámeno, že to, že jsem včera nestihla natřít poslední dva oddíly trámů vlastně vůbec nevadí, protože zrovna tyto dva oddíly už udělal kdosi přede mnou. Tak jsem místo toho dostala za úkol vytrhat trávu mezi kostkami, mezi tzv. kočičími hlavami.
Mohlo být tak kolem deváté hodiny, kdy jsem byla odvolána paní matkou, že půjdeme uklidit pokoje. Dneska odjížděli hosté ze dvou třílůžkových pokojů, tak se dělal trochu větší Ordnung. Když jsem dodělávala předposlední pokoj, přišla za mnou paní matka a povídá: "Tak prý až to uděláme, vezme nás H. na koupaliště." "Fakt?!" Super! Už včera mi paní matka cosi nadhodila, že možná, jestli bude hotovo, jestli paní K. dovolí… Tak ještě že jsem si včera nadělala nějakou tu hodinku. A i to dnešní vstávání nebylo nakonec zbytečné. No jo, ranní ptáče, do vody doskáče. V tu chvíli jsem poznala, co je to síla pozitivní motivace. Poslední pokoj se už uklidil skoro sám. V jedenáct hodin jsme vyjeli.
Na koupališti bylo pěkně. Byla to skvělá příležitost utužit přátelský vztah s malým dvouletým (nikoli čtyřletým, jak jsem si původně myslela) synkem paní K. Úspěch byl, když nejen svou babičku, ale i mě chytil za ruku a šli jsme spolu vstříc bazénu. Úspěch byl, když se uvolil jít jenom se mnou (tedy bez babičky) do velkého bazénu - že tam moc dlouho nevydržel je věc druhá. Takže můžu konstatovat, že křivka intenzity našeho přátelského vztahu má zatím vzestupnou tendenci.
Co mě na koupališti zaujalo - byly asi hlavně dvě věci:
1. u nás přístupová cesta k bazénům vede vždy přes sprchy, tady nikoliv.
2. na několika místech byly "věšáky" s podivnými konstrukcemi - trochu to vypadalo jako obří fajfky. No řekněte sami - už jste někdy něco podobného viděli?

Obr.2 - obří fajfky na koupališti

Jak mi bylo později vysvětleno, je to něco jako přenosný popelník. Kuřáci si mohou tuto obří fajfku vzít, u své deky zabodnout do země a vesele kouřit. Zajímavé. U nás jsem nic takového ještě neviděla. U bazénu jsme strávili v podstatě celý zbytek dne. Vrátili jsme se až po šesté večerní - což je dohromady něco kolem sedmi hodin!
Závěrem dopisu ještě trochu popisu, jak si stojí moje deutsche Sprachkenntnisse. Zdá se mi, že si moje uši začínají zvykat, protože mám pocit, že lidé kolem mě už tolik nedrmolí jako dřív. Sice pánovi, co na mě ráno při zametání před domem promluvil, jsem nerozuměla, za to paní na koupališti, co nám šla vrátit bagr, který nějaké dítko zaneslo na její deku, už jsem rozuměla lépe. A když se mě večer ptali hosté, jestli je v Bergheimu možnost si jít někam nakoupit, to už jsem rozuměla celkem bez problémů. To ale zatím bohužel neplatí o schopnosti říkat nějakou smysluplnou větu jako odpověď. Většinou se zmůžu jenom na ja ja, nein, ich verstehe nicht gut, apod. První týden se pomalu chýlí ke konci - uvidíme, co s mými deutsche Sprachkenntnisse udělá další týden.

Žijte blaze!
Vaše M.K.


PS: Cestou na koupaliště jsme minuli dva české kamiony - prý tu někde jezdí do skladu. A cestou z koupaliště pak ještě jednoho Poláka =D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elča elča | Web | 9. srpna 2018 v 20:47 | Reagovat

Fajfky nemáme, protože kouření na koupalištích je zakázáno...

2 EK EK | 9. srpna 2018 v 21:31 | Reagovat

...v první chvíli jsem hádala, že to jsou kyblíky na polévání místo sprch....

3 Aneta Aneta | 11. srpna 2018 v 10:33 | Reagovat

Ty budeš teda šprechtit, až se vrátíš domů! 8-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama