Říjen 2018

(Tančím) jako hvězda #3

31. října 2018 v 22:47 | Mikča ;) |  (Tančím) jako hvězda
  1. Budíček v 4.25, směna v kuchyni (naštěstí vcelku klidná), pak hodinka ve škole, další ve městě a pak večer na bytě ve znamení chystání na lekci nr. 3
  2. Šlechtění mi dneska nějak nejde, že jsem se na to nevykašlala...
  3. Trošku s kamarádkou nestíháme, ale dobíháme semafor a tím získáváme pár minut zpátky.
  4. Dneska se necítím ve formě.
  5. Ani mě nepřekvapuje, že Honza tam zase není - je mi to jedno.
  6. Vzápětí se stejně dovídám, že opět dorazí později.
  7. Znervózňuje mě spíš přítomnost jednoho nového muže - taneční boty nemá, ale zato má přes rameno futrál, kameraman? - ne - jen fotograf (naštěstí).
  8. Učíme se nový tanec - tango.
  9. Básnička: slow / slow / quick quick // slow / quick / quick / slow //
  10. Snížení bez zvýšení, levá ruka v podpaží, krokování bez sunutí, přísun, ale s předsunutou levou nohou, těžiště do země, hlava se vytahuje (...)
  11. O Honzu se dneska dělím, ale neznamená to, že bychom nějak polevili, to ani náhodou.
  12. Docházím k poznání, že ač jsem se považovala za latináře, asi lépe pobírám standard.
  13. (Přestávka) Sedím na židli a říkám kamarádce - já tady dneska nejsem.
  14. Po pauze náhlý návrat k [čače] z prvního tréninku, i když jsem ji doma ten první týden docela trénovala, nemůžu se honem vzpamatovat, a tak opět dochází na Honzova slova - mám se co učit (nálada trochu padá)
  15. Skončili jsme (pocitově) nějak brzy a já odcházím se smíšenými pocity...

PS: Fotky budou prý brzy.

(Tančím) jako hvězda #2

24. října 2018 v 23:08 | Mikča ;) |  (Tančím) jako hvězda
  1. Dlouhý týden, nekonečné čekání, které vyplňuji stalkingem tanečního partnera na internetu a chystám si na něj vtipy.
  2. Tak to nebyla náhoda, že mi minule na jedné z profesionálek ukazoval postavení a kroky - je to JEHO partnerka, a nejen taneční...
  3. St 24.10. od 18:10 - začínám se připravovat - jejda, zmalované oči :D (zapomněla jsem, že nejdu do opery, ale do tanečního studia zřízeného uprostřed pochybného bloku obklopeného tmavým dvorem a oprýskanými budovami), takže následuje troška zcivilnění.
  4. Říkám kamarádce, že dneska už nemám takovou tu vnitřní trému prvního večera, skoro se mi tam nakonec po dak tlouhém čekání ani nechtělo.
  5. Ale cestou frekvence srdečního tepu roste, opět se objevuje vnitřní pnutí - jaké to dneska asi bude?
  6. Ve chvíli, kdy večer začíná, marně v sále hledám svého profesionála :(
  7. Zadejte se - co teď?
  8. Zůstaly jsme s kolegyní liché, ale Kuneš se diví - Honza by měl přijít (hurá!), zatím jsme dostaly "náhradníka".
  9. Jsem ve druhé skupině, takže s náhradníkem tančí kolegyně a já jdu k zrcadlu - a ehjle - kdo se to objevil ve dveřích...!
  10. ... a po chvilce si mě odvedl mezi první skupinu se slovy: "Kolegyně tančí s "náhradníkem", to znamená, že dneska budeme trénovat jen spolu." (jo! jo! jo! jo!)
  11. Pilujeme waltz - a Honza chválama dneska jen srší - prej jsem zatím nejšikovnější ze skupiny, ale to hned zapomínám, nechci usnout na vavřínech, a kdoví, jestli to neříká jen tak - ještě minule jsem přece nic neuměla.
  12. Nový tanec - jive - už u krokování u zrcadla vidím, že to bude průšvih, a dostávám z toho záchvaty smíchu, Honza nade mnou ale neláme hůl, akorát že tentokrát na mě místo chval srší slova jako - vytočení! kratší kroky! bříška! propnout! špatně! špatně! špatně! dobře! ... břicho! boky! tajemství! nohy výš! uvolni kolena! neposkakuj! pokrč loket! ...! ...! ...! lepší!
  13. Sice se na jivovou otočku chytám asi jen v poměru 1:10 (chytla:nechytla) - úsměv mi ale nemizí ze rtů.
  14. Jdeme domů - vysmátá, hlučná, upovídaná, ... zkrátka jako(!) opilá - a ŠŤASTNÁ!
  15. ...šaty, které by se daly ždímat...

Hra na aranžérku

19. října 2018 v 14:29 | Mikča ;) |  Vysokoškolačka
Celý můj aktuální semestr stojí pouze na céčkových (tedy volitelných) předmětech. Má to mnoho výhod - tou největší je to, že mohu navštěvovat jenom to, co mě zajímá a baví. A jedním takovým předmětem jsou i Základy aranžování a floristiky, který mám zapsaný jako blokovou výuku, což znamená, že je vyučován ve třech blocích - v mém případě tři páteční dopoledne během semestru.
No a dnes mě čekal první blok. Zběžně jsem se mrkla, na jaké adrese najdu budovu a jak se tam dostanu (protože výuka probíhá mimo areál pedagogické fakulty) a zhruba s náskokem 45 minut jsem vyrazila kýženým směrem. Jenomže ejhle. Hned, jak jsem vystoupila z autobusu, okolí zastávky vypadalo trochu jinak, než na mapě - jenom hlavní ulice bez odbočky doprava, která by se jmenovala Kejbaly. Tak jsem šla notný kus podél hlavní, ale když jsem minula jen několik vjezdů, přičemž jeden byl do Staré nemocnice, rozhodla jsem se zavolat sestře o pomoc. Myslela to dobře, ale podle její rady - projdi areálem nemocnice a pak doprava, doleva a zase doprava - jsem se zamotala ještě víc. Nakonec mě zachránil jeden zaměstnanec kampusu, který mě dovedl na vrátnici, tam se zeptal kudy kam a ještě mě pak kus doprovodil. Věřte nebo ne, ale celkově jsem v té oblasti bloudila necelou HODINU, tudíž jsem přila do výuky pozdě, ale naštěstí jsem nebyla jediná. Učebna tohoto předmětu totiž nebyla v žádném velkém areálu, ale uprostřed malé zastrčené zahrádky v zahrádkářské kolonii.
Další zádrhel byl také to, že nám až den předem odpoledne přišel e-mail, ať si na výuku přineseme náhradní náplně do tavicí pistole (a to výhradně značky Pattex), nejlépe i tu pistoli, pokud máme svoji a taky nějakou malou misku/hrníček/květináček. No super - to nemohli napsat dřív? Byla moje první rakce. Všechno tohle mám. Ale DOMA! A ne tady v Brně, přece. Navíc jsem teď v šetřícím režimu, takže když jsem se koukla na net a zjistila, kolik ty pattexové náplně a pistole stojí, jenom jsem obrátila oči v sloup. Samozřejmě, pokud bychom měli své pistole, mohla to být i jiná značka, takže jsem měla na výběr - buďto sehnat někde pistoli i s náplněmi, anebo zajet do Obi, kde údajně Pattexové náplně mají, a tam je koupit. Rozhodla jsem se pro druhou variantu.
Cesta do Obi a z Obi by vydala na jeden samostatný článek, neboť rozkopaná Zvonařka způsobuje mnohé objízdné trasy, zpoždění a tak podobně. Ale budiž nám dostačující, že jsem vše potřebné nakonec sehnala, i když rozhodování mezi hliněným a barevným květináčkem bylo těžké.

Teorii jsme dnes opravdu jen prolétli, ale máme slíbeno, že nám materiály vyučující poskytne přes internetový systém. Čas který jsme tímto ušetřili, se hodil. Témata dnešního setkání byla 1. vazba kytic, 2. aranžované/vypichované nádoby.
Při vazbě kytic jsme zkoušeli jak jednostrannou vazbu, tak vazbu dokulata. I když si myslím, že ve vázání kytic nejsem úplný nováček, neboť poměrně pravidelně chystám nějakou do naší obecní kapličky, vázat kytici podle floristických pravidel, nebyl úplně jednoduché. I když na nás samozřejmě první hodinu nebyly kladeny nepřiměřené nároky. Důležité bylo jen správně překládat stonky - u jednostranné vazby střídat zepředu/zezadu, u vazby do kulata překládat stonky vždy jedním směrem. Nakonec jsem se s tím nějak poprala a i s výsledkem jsem byla celkem spokojená.

Druhým úkolem bylo vytvořit podzimní vypichovanou nádobu. Jediný výchozí požadavek byl - zakomponovat do toho okrasnou dýni. Samozřejmě nám bylo vysvětleno i malinko teorie - že bychom si měli výtvor nejprve pořádně rozmyslet a představit, případně udělat si i náčrtek, zamyslet se nad správnou šířkou a výškou vazby, připravit si všechen materiál a pak až vazbu realizovat. Ale protože my nejsme ještě profíci, hodně věcí se dolaďovalo až za pochodu.
Když jsem uviděla bedýnku s dýněmi, zajásala jsem, že má volba květináčku, která padla na ten žlutý a ne na hliněný, se ukázala šťastnou. Krásně se totiž k těm dýním hodil, takže stačilo vybrat jenom tu pravou a pak doladit ostatními přírodninami. Protože jsme byli poučeni, že floristé zas až tak často nepoužívají kontrastní barvy, snažila jsem se celou vazbu udržet v zelenožlutohnědém tónu (i když ta zelená a žlutá celkem kontrastní jsou, přiznávám, ale pořád mi připadalo, že ne tak moc, jako kdybych tam zakomponovala ještě červenou). Vě výsledku mi to možná kvůli těm barvám připomíná spíš nějakou vánoční vazbu, než podzimní, ale pokud vezmeme v potaz, že je tam použita dýně, kukuřice a kaštany, nemůže být o podzimnosti této vazby pochyb.

A nyní už oba výtvory. Jak se vám líbí?

Obrázek 1 - Vazba kytice dokulata


Obrázek 2 - Podzimní květináč

(Tančím) jako hvězda - poprvé

17. října 2018 v 22:43 | Mikča ;) |  (Tančím) jako hvězda
Tenhle článek by se mohl jmenovat taky "Jak se plní sen", protože jsem právě začala chodit do tanečního kurzu s názvem "Tanči jako hvězda". Abyste věděli, oč jde - v podstatě se jedná o klasické taneční s tím rozdílem, že za partnera máte profesionálního tanečníka. Lekce probíhá tak, že se všichni samostatně učí základní kroky a figury, pak první skupina zkouší naučené s partnerem a druhá skupina piluje techniku u zrcadla a potom se vymění. No a za těch devadesát minut se tak akorát stihnou základy dvou tanců, jedné latiny a jednoho standardu.
Během dnešní první lekce mě napadlo, že budu o svém tančení psát na blog. A protože vím, že nejlepší je psát dojmy ještě za horka, ale zároveň vím, že kurz končí o půl desáté večer a že musím jít jakožto pracující studentka spát v nějakou rozumnou dobu, a protože se znám, jak většinou píšu články rozsahu novely, řekla jsem si, že to bude chtít nějaké omezení. Nebo spíš nějakou výzvu - něco jako - o každém večeru pět vět. To je ono. Ale pět je málo. Dobře. Tak o každém večeru patnáct vět - můžou to být věty spojené v krátký článek, můžou to být jen útržky vytržené z kontextu - cokoliv. Tak pojďme na to:
  1. Zase základní kroky?
  2. Jupí, ten sympatický profesionál tančí vedle mě, i když jsme zatím všichni samostatně.
  3. Protože kroky znám ze střední, snažím se bedlivě pozorovat práci nohou a rukou předtancujících.
  4. Je to tady - zadejte se.
  5. Sympaťák se ke mně otočil zády, jiný si na mě po chvilce mého přešlapování na místě ukázal prstem.
  6. Martina (?) - Honza - Mikča
  7. Dobrovolně jdu prvně k zrcadlu a těším se, že potrénuju prvně techniku, a pak mi to s partnerem už půjde.
  8. Učitelky u zrcadla si nás rozdělily na dvě skupiny - pošilhávám po druhé skupince, zdá se mi, že jim to jde nějak moc lépe než nám.
  9. Po první [čače] s partnerem: "Ty jsi přesně ten typ tanečnice, která dobře vypadá, ale vlastně nic neumí," tak to jsem slyšet nechtěla, i když jsem tušila, že tento okamžik nastane. :D (pozn. red. - proto je v názvu rubriky to "Tančím" v závorce - zatím netančím, jenom tak vypadám :D)
  10. Na druhou stranu mě Honza docela často chválí, ale jeho obličej zůstává vážný a mám pocit, že se v něm zrcadlí i trochu nudy.
  11. "Ty mě sice pořád chválíš, ale tváříš se u toho, jako že moc spokojený nejsi."
  12. (Jiný profesionál:) "Jo, já bych se na ten jeho ksicht taky nechtěl pořád dívat."
  13. "Já tak vypadám pořád, to si zvykneš."
  14. Odlehči se.
  15. Ale jak?!